Kořeny se asi nikdy nezapřou, naštěstí…
Jaroslav Salivar (* 1902 Košíře, dnes Praha-Košíře, † 1969 New York, USA) se 1917–1920 vyučil knihkupcem u firmy Otto Girgal (1918–1920 absolvoval pokračovací knihkupeckou školu), pak pracoval u různých pražských firem. Po návratu z prezenční vojenské služby 1926 otevřel z věna manželky v Praze-Košířích knihkupectví, které 1928 přenesl na Malou Stranu. Souběžně se pokusil i o nakladatelství, které později působilo postupně v Praze-Bubenči a v Dejvicích. 1931 byl na firmu prohlášen konkurz a Salivar byl střídavě bez zaměstnání, střídavě pracoval jako obchodní zástupce několika nakladatelství. Ve 30. letech byl opakovaně stíhán pro drobné podvody a zpronevěry, 1940 byl krátce vězněn gestapem. 1941 obnovil samostatnou činnost a za válečné nakladatelské konjunktury ji úspěšně rozvíjel (1942 otevřel reprezentační knihkupectví v Celetné ulici, prokuristou firmy se stal zkušený knihkupecký pracovník Joža Malý), v oboru však byl pokládán za nedůvěryhodného partnera. 1946 byl odsouzen pro pomluvu knihkupce a nakladatele Alexandra Storcha k pokutě a omluvě. Koncem 1948 byl do jeho podniku dosazen zmocněnec Ministerstva informací, v lednu 1948 zabrala knihkupectví Mladá fronta, v červenci 1949 byl odsouzen k ročnímu vězení pro pobuřování. Po odpykání trestu pobýval na Slovensku a pravděpodobně počátkem 1951 odešel do exilu. Po pobytu v rakouském uprchlickém táboře se 1952 vystěhoval do USA. – Salivarův příběh inspiroval Josefa Škvoreckého k povídce Můj táta haur a já (Plamen 3, 1961, s. 146–152; knižně poprvé v souboru Babylónský příběh a jiné povídky, 1967, s. 40–61).
1941…
To byl asi Zdenčin (Škvorecké) tatínek .. V životopisu není uvedena manželka, ani narození dcery, ale časově to odpovídá. Měl hodně pestrý život, musel hodně zažít .. Knihy Škvoreckého jsem ráda četla. Až teď se trochu seznamuji s dílem Zdenčiným .. Udělali veliký kus práce.