Kyselak nebyl sám…

Josef Hardtmuth zanechal svůj podpis (JOS. HARDTMUTH) uvnitř jeskyně, kde jsem jej v roce 2010 identifikoval v bezprostřední blízkosti Pohanských kamenů na hlavní chodbě Staré Býčí skály, poblíž dalších podpisů. Vedle dalšího významného identifikovaného podpisu Arnošta Gideona Laudona (chystám souhrnné vyhodnocení) je to druhý významný identifikovaný podpis od Pohanských kamenů, které byly díky legendám o zakopaném pokladu, asi vůbec nejdůležitější zastávkou na cestě po Staré Býčí skále této doby. Svůj čerstvý objev jsem před dvěma roky sdělil někomu z návštěvníků při dnech otevřených dveří a pán z davu mi odpověděl: „tehdy se ale drahý příteli psalo olůvkem“ (německy Bleistift = olověná tyčinka). Dnes si dovoluji odpovědět: „domnívám se, že Josef Hardtmuth měl v ruce, jako jeden z prvních lidí na světě, svoji slavnou žlutou tužku!“

Tužka Koh – i- noor byla  uvedena na trh už v roce 1889. Svůj název dostala podle známého indického  diamantu Koh-i-noor (Hora světla). Ten byl v  roce 1852  začleněn do britského korunního pokladu a stal se symbolem krásy a bohatství.

I proto byla tužka od počátku 3x dražší (stála 20 krejcarů) než její konkurence. Měla netradiční žlutou povrchovou úpravu, která  která měla být  v kombinaci s černou tuhou symbolickým vyjádřením loajality k habsburskému domu.