Všichni jste určitě slyšeli nebo i četli o zlaté horečce na Aljašce a o Chilkootském průsmyku. Malé zopáknutí jistě neuškodí…
Ti, kteří přistáli v Dyea, sousedním městě Skagway, cestovali po Chilkoot Trail a překročili její průsmyk, aby dosáhli jezera Lindeman, které se vlévalo do jezera Bennett u pramene řeky Yukon. Průsmyk Chilkoot byl vyšší než průsmyk White Pass, ale byl využíván více: kolem 22 000 lidí během zlaté horečky. Stezka procházela přes tábory, dokud nedosáhla ploché římsy těsně před hlavním výstupem, který byl pro zvířata příliš strmý. Toto místo bylo známé jako Váhy a bylo zde oficiálně váženo zboží před cestujícími, které se dostalo do Kanady. Zima, strmost a váha vybavení způsobily, že výstup byl extrémně náročný a mohlo trvat den, než se člověk dostal na vrchol 300 m vysokého svahu.
Stejně jako na stezce White Pass bylo potřeba zásoby rozdělit na menší balíčky a přenést je po kouscích. Nosičeči, připravení nést zásoby za hotovost, byli k dispozici podél trasy, ale v pozdějších fázích si účtovali až 1 $ (27 $) za libru (0,45 kg); mnoho z těchto nosičů byli domorodci: Tlingitové nebo méně často Tagishové. Laviny byly v horách běžné a 3. dubna 1898 si jedna vyžádala životy více než 60 lidí cestujících přes Chilkoot Pass.
S postupující zimou začali podnikatelé nabízet řešení. V průsmyku Chilkoot byly do ledu vysekány schody, které bylo možné používat za denní poplatek. Toto schodiště s 1500 schody se stalo známým jako „Zlaté schody“. V prosinci 1897 Archie Burns postavil tramvaj až do posledních částí průsmyku Chilkoot. Kůň dole točil kolem, které táhlo provaz vedoucí nahoru a zpět; náklad byl naložen na saních tažených lanem. Brzy následovalo pět dalších tramvají, jedna z nich byla poháněná parním strojem, účtovalo se mezi 8 a 30 centy (2 až 8 USD) za 1 libru (0,45 kg). Na jaře roku 1898 byla postavena lanová dráha, která byla schopna přepravit na vrchol 9 tun zboží za hodinu…
