Zase zářný příklad toho, že si doba nevybírá…ale možná bych se zachoval i hůř. A on vše bohatě vynahradil. A to ho doba docela semlela…
Konrad Zacharias Lorenz (7. listopadu 1903 – 27. února 1989) byl rakouský zoolog, zakladatel moderní etologie. Narodil se v Altenbergu nedaleko Vídně a ve Vídni pak vystudoval medicínu, protože si přál jeho otec Adolf Lorenz (1854–1946), rakouský ortoped rodáka z Vidnavy. Na univerzitě jej anatomii učil Ferdinand Hochstetter, kterého on sám označoval za výborného anatoma a embryologa. Ten jej přivedl ke srovnávací anatomii. Metody, které se naučily na srovnávací anatomii, pak používali i při výzkumu chování zvířat. Zájem o živou přírodu ho přivedl ke studiu zoologie a psychologie. Za předmět svého bádání si zvolil fyziologii chování zvířat a stal se zakladatelem nové biologické disciplíny – etologie. Po 2. světové válce založil a později vedle Ústav Maxe Plancka pro fyziologii v Seewiesenu u Starnbergu. Působil i jako profesor na univerzitě v Münsteru a v Mnichově.
Při vstupu do NSDAP v roce 1938 napsal: „… celá má vědecká práce je oddaná myšlenkám národního socialismu.“ V roce 1940 byl Konrad Lorenz jmenován profesorem psychologie a ředitele Ústavu fyziologie na univerzitě v Královci. Po roce byl povolán do vojenských služeb a ke svému bádání se vrátil až po roce 1948, neboť mezi lety 1945–1948 býval v ruském zajetí. Díky přímluvě německých vědců z Ústavu Maxe Plancka mu bylo umožnit založit etologický ústav v Buldernu a později i v bavorském Seewisenu. Tím získal úžasné podmínky pro svou práci. Začal se naplno věnovat studiu chování vodních ptáků, sladkovodních a mořských ryb. Zanedlouho si ústav získal světový hlas a pracovaly zde skupiny vědců a studentů z různých částí Evropy a Spojených států.
Lorenzovo zkoumání chování a života divokých hus, vlků a ryb neovlivnilo pouze přírodovědu, ale také humanitní obory, a to hlavně sociologii a etiku. Lorenz ve svých knihách často uvažoval o místě člověka v přírodě. Zabýval se projevy a chováním, hledal smysl lásky, důvěry, ale i agrese či nenávisti v lidském světě.
Za značný přínos pro biologii i pro poznání člověka mu byla společně s jeho přáteli Nikolaasem Tinbergenem a rakouským zoologem Karlem von Frischem udělena v roce 1973 Nobelova cena za fyziologii a medicínu.
