Jaroslav Žák (28. listopadu 1906 Praha – 29. srpna 1960 Praha) byl český středoškolský pedagog, spisovatel a scenárista.
Narodil se v rodině poštovního úředníka (poštovního asistenta) Josefa Žáka (1879–??) a jeho manželky Zdeňky, rozené Sokolové (1883–??). Rodina bydlela v Bubenči, v roce 1909 se přestěhovala na Žižkov.
Už ve svých třinácti letech napsal svou první povídku Pancéřová loď (1919) se sci-fi námětem. Otištěna byla až dlouho po jeho smrti. V Praze absolvoval základní i klasické gymnázium v Libušině ulici na Žižkově, pak i v letech 1925–1929 úspěšně Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Vystudoval latinu a francouzštinu. Stal se učitelem jazyků, napřed v Praze, od roku 1932 ve Dvoře Králové, pak na Slovensku v Liptovském Mikuláši. Od září 1936 do září 1946 působil jako středoškolský profesor latiny a francouzštiny na Reálném gymnáziu v Jaroměři. Některé Žákovy knížky se inspirují životem na jaroměřském gymnáziu. Mnohý literární typ profesora, studenta, jejich návyky či řeč – studentský slang – našly živý pravzor ve zdech jaroměřské alma mater.
V letech 1945–1948 byl lektorem, scenáristou Československého státního filmu v Praze a také novinářem. V roce 1946 se přestěhoval do Prahy. V deníku Svobodné slovo publikoval na pokračování román Ve stínu kaktusu reflektující soudobou situaci v Československu. Prorežimní kritici označili Žáka za „tvůrce bez odpovědnosti, který kazí mladou inteligenci recesí“. Záhy byl vyloučen ze syndikátu spisovatelů, propuštěn z Barrandova a další publikační činnost mu byla dobu znemožněna. Díla Konec starých časů a Na úsvitě nové doby zesměšňující únorový puč psal bez naděje na jejich publikaci. V roce 1952 byl zaměstnán na vedení zdravotnické dokumentace. Pracoval také jako překladatel a korektor pod cizími jmény. Pracoval pak jako korektor, od r. 1955 pořizoval anotace z odborného tisku v Ústavu pro zdravotnickou dokumentaci. Zemřel náhle na srdeční infarkt ve věku nedožitých 54 let.
Děj politického satirického románu Konec starých časů (1991, 2010), týkající se událostí Února 1948, je vsazen do Jaroměře-Josefova, která je předobrazem románového Pepova Týnce nad Lesem.
Jeho díla začala znovu nepravidelně vycházet po roce 1958.
