Jindřich Heisler (1. září 1914 Chrast u Chrudimi– 4. leden 1953 Paříž) byl český surrealistický spisovatel, malíř, výtvarník a překladatel.
Jindřich Heisler pocházel z židovské rodiny Heislerů z Chrasti u Chrudimi. Jeho otec František Heisler (1882–1932) byl továrníkem. Matka se jmenovala Vlasta, rozená Vondračková (*1890), mladší sestra Anna se narodila roku 1920. Rodina vlastnila farmaceutickou továrnu a synovi bylo proto určeno vystudovat nejprve pražskou malostranskou reálku a potom chemickou průmyslovku v pražské Betlémské ulici. Školu však nedokončil a maturitu získal na chemické průmyslovce v Banské Štiavnici. Po studiích se vrátil do Chrasti, kde pracoval v rodinné továrně. Otec František Heisler zemřel v roce 1932, Jindřich Heisler se s rodinou přestěhoval do Prahy o čtyři roky později. Zde také nastoupil vojenskou službu.
V roce 1934 vznikla tzv. Skupina surrealistů, jejíž program byl vyjádřen v letáku „Surrealismus v ČSR“. [p 1] [6] V roce 1938 se Vítězslav Nezval pokusil o rozpuštění skupiny, ta ale zůstala zachována bez Nezvala. Jindřich Heisler se k ní připojil pod vlivem svých přátel Jindřicha Štyrského a Toyen. Sestra Jindřicha Heislera uvedla ve svých vzpomínkách, že si bratr postavil okolo roku 1935 poblíž Chrasti chatu, kterou Toyen vyzdobila kresbami. Spolu s Toyen a sestrou pobýval na této chatě v létě 1939 i Jindřich Heisler a řešili možnost vystěhování do Brazílie. Vycestování se neuskutečnilo, chata ani kresby se nezachovaly.
Během nacistické okupace, kdy byl surrealismus považován za zvrhlé umění, nemohla být díla surrealistů vydávána. Jindřich Štyrský v průběh okupace zemřel (21. 3. 1942), Jaroslav Ježek emigroval, někteří členové se od surrealismu odvrátili. Toyen se stáhla do ústraní.
Po vyhlášení platnosti Norimberských zákonů na území Protektorátu se Jindřich Heisler ukrýval v bytě Toyen v pražské Krásově ulici. Dalšími osobami, které ho ukrývaly, byla jeho matka Vlasta Heislerová (která nebyla židovského původu) a sestra Anna (kterou chránilo smíšené manželství), Karel Teige a další. Falešné doklady mu pomáhal zajistit malíř František Tichý.
Po osvobození v roce 1945 obnovili Toyen a Heisler surrealistickou činnost a vydali v roce 1946 válečné kresby Toyen s textovými doprovody Jindřich Heislera Střelnice a Schovej se, válko! Text ke Střelnici vyšel též v periodiku S. V. U. Mánes Volné směry v roce 1947.
V březnu 1947 odcestovali oba umělci do Paříže, aby spolupracovali na přípravě „Mezinárodní výstavy surrealismu“. Pražská replika této výstavy se uskutečnila v Topičově salonu v listopadu – prosinci 1947. V letech 1948–1950 vycházela v Paříži surrealistická revue N.E.O.N., na jejíž redakci se Jindřich Heisler podílel. Do Československa se již Jindřich Heisler ani Toyen, se kterou v Paříži žil, nikdy nevrátili.
Jindřich Heisler zemřel náhle v Paříži a byl pochován na pařížském hřbitově Pantin (Cimetière parisien de Pantin). Podle některých zdrojů byl jeho hrob pronajat s koncesí na 30 let; od roku 1984 je tedy pronajat někomu jinému a místo posledního odpočinku Jindřicha Heislera již nelze identifikovat.
V Čechách bylo dílo Jindřicha Heislera po jeho smrti důsledně zapomenuto. O tom, že byl Heisler zastoupen v antologii La Poésie surrealiste (autor Jean-Louis Bédouin) informovala v roce 1965 Kulturní tvorba pouze uvedením jména a národnosti, skrytého v soupisu mnoha dalších autorů. V roce 1977 vydalo publikaci Aniž by nastal viditelný pohyb exilové nakladatelství ’68 Publishers.
V roce 1999 vyšlo sice souborné vydání jeho literárního i výtvarného díla pod názvem Z kasemat spánku, samostatnou výstavu však ve své vlasti dosud neměl. Sté výročí Heislerova narození (2014) proběhlo v ČR bez povšimnutí.
Toyen se spisovatelem Jindřichem Heislerem (vlevo) a architektem Frederickem Kieslerem v Paříži v roce 1947|foto: Fotobanka Profimedia