Gilotina mohla popravit 12 lidí každých 13 minut, což exponenciálně zvýšilo počet mrtvých během francouzské revoluce. Postupem času se účinnost gilotiny zlepšila, především díky úsilí Charlese-Henriho Sansona, který stroj osobně testoval na zvířatech a mrtvolách.
Sanson poprvé veřejně vyzkoušel gilotinu na Nicolasi-Jacques Pelletierovi. Přesnost, s jakou se Pelletierova hlava oddělila od těla, zjevně Sansona potěšila a použití gilotiny se následně rozšířilo…
Diváci se začali shromažďovat, aby sledovali vojáky, kterým se říkalo četníci, vedoucí vozíky, které vezly odsouzené jedince. Jeden očitý svědek popsal vozíky:
Jsou to stejné vozíky jako ty, které se používají v Paříži na převážení dřeva; přes ně jsou položeny čtyři desky jako sedadla a na každé desce seděly dvě a někdy i tři oběti; ruce mají svázané za zády a neustálé otřesy vozíku je nutí kývat hlavami nahoru a dolů k velkému pobavení diváků.
