Tak jsem se dnes dozvěděl, že se jmenuje Petrželka, možná jsem to slyšel už dříve, ale opakování je otec moudrosti…
Jan Antonín Pitínský, vlastním jménem Zdeněk Petrželka (* 30. října 1955 Gottwaldov) je český básník, spisovatel, dramatik a divadelní režisér. Žije v Brně, Luhačovicích, Zlíně a Praze.[1] Za svoji práci byl již několikrát oceněn Cenou Alfréda Radoka, v říjnu 2007 též cenou Ministerstva kultury České republiky.
Po vystudování gymnázia a Střední knihovnické školy v Brně vystřídal několik zaměstnání. V roce 1975 založil soubor Dětské studio Divadla na provázku, kde chtěl vychovat novou generaci herců. Za tři roky na to se stal inspicientem Divadla na provázku do roku 1980. Roku 1979 začal připravovat scénář z poezie ruských básníků s názvem Lyrická agrese a rok na to uskutečnil hru Pocta Dostojevskému na ulici Česká v Brně. Vše skončilo po 10 minutách, kdy účastníky zatkla policie a odvedla je na výslech. Po výslechu byl udělen všem účinkujícím i J. A. Pitínskému zákaz činnosti, proto odjel na tři 3 roky do podhůří Jeseníků, kde pracoval mimo divadlo. Poté se vrátil zpátky do Brna, kde začal formovat soubor Ochotnický kroužek s Petrem Osolsobě v Obvodním kulturním a vzdělávacím středisku na Šelepově ulici a dali dohromady a začali zkoušet hru Amerika od Kafky. V této době si vytvořil pseudonym Jan Antonín Pitínský, kvůli svému zákazu činnosti. Pseudonym vznikl narychlo z vesnice Pitín, ze které pocházel jeho otec. V Ochotnickém kroužku napsal a poté i zrežíroval několik her.
Roku 1988 se Ochotnický kroužek dělil o prostor s HaDivadlem, s jehož souborem navázal dobrý vztah. Když se pak HaDivadlo přestěhovalo na Sukovu ulici, vznikl už pouze soubor HaDivadlo, kde se v roce 1990 J. A. Pitínský stal druhým režisérem souboru vedle Arnošta Goldflama a tím se stal profesionálním režisérem. Předtím, než nastoupil do Hadivadla, inscenoval s absolventským ročníkem činoherního herectví na JAMU hru Touha stát se indiánem od Franze Kafky. Poté s celým kolektivem HaDivadla dal dohromady prostor Kabinet Múz, kterému dal ducha a začal zkoušet autorskou hru Tutuguri, která měla premiéru 20. května 1991. Poté měl ještě několik dalších představení v HaDivadle do roku 1992, kdy kvůli osobním problémům soubor opustil. Začal hostovat po celé České i Slovenské republice.
V roce 1996 se vrátil do HaDivadla, kde nazkoušel hru Jób, za kterou nakonec dostal cenu Alfréda Radoka.
