Ludvík Očenášek (4. srpna 1872, Kříše – 10. srpna 1949, Dražeň) byl český selfmademan, všeuměl, podnikatel, konstruktér a vynálezce, který významně přispěl především k rozvoji letecké a raketové techniky. Nikdy nedosáhl na vysokoškolské vzdělání. V osobním životě vyznával myšlenky sokolského hnutí a jako vlastenec se aktivně účastnil jak I. československého odboje (proti Rakousku-Uhersku) tak i II. československého odboje (proti nacistickému Německu).
Ludvík Očenášek (v rodném a křestním listě, oddacím listě, úmrtním listě i na protektorátním průkazu totožnosti uváděn jako „Otčenášek“) se narodil 4. srpna 1872 v Kříších (dnes součást obce Břasy u Radnic) číslo popisné 63 na Rokycansku v Plzeňském kraji v rodině chudého horníka Vojtěcha Otčenáška. Jeho matkou byla Marie Otčenášková (rozená Pelcová). Rodina jeho matky byla spřízněna s rodem českého filologa, lexikografa, spisovatele a překladatele Josefa Jungmana a celkově byla velmi vlastenecky zaměřená. Dne 5. srpna 1872 byl Ludvík Očenášek pokřtěn v římskokatolickém kostele. Z Kříše se rodina v roce 1878 přestěhovala do Berku u Dolní Bělé. Tady totiž získal Očenáškův otec práci jako mistr (správce, dílovedoucí) v dole na tzv. vitriolovou břidlici. Kolem roku 1879 (resp. 1880) se rodina přestěhovala na samotu do Malenice číslo 32 v údolí pod Dražní (k níž Malenice patřila), kde Očenáškův otec zastával místo štajgra v nově otevřeném dole na železitý kyz.
Spolu se svými mladšími sourozenci, začal Ludvík Očenášek navštěvovat hodinu pěší chůze vzdálenou školu v Dolní Bělé. Už jako žák třetí třídy sestrojil Ludvík Očenášek pro děti z Dolní Bělé funkční kolotoč na manuální pohon. Na něm se ovšem netočil sám, za pytlík třešní se spolu s ním mohli povozit ostatní děti i jeho spolužáci.
Po smrti Očenáškova otce Vojtěcha Otčenáška se v roce 1888 přestěhovala rodina do Prahy.[5] V Praze Ludvík Očenášek nastoupil (s finančním přispěním Národní jednoty pošumavské) do učení na elektromechanika do továrny na mechanické a fyzikální přístroje (firma „Dr. Houdek a Hervert“). Později začal Očenášek při zaměstnání navštěvovat v Praze střední státní průmyslovou školu.
V roce 1890, když Očenášek dosáhl věku 18 let, se stal cvičitelem Sokola na pražském Smíchově a v rámci sokolských závodů a přeborů byl úspěšným cvičencem. V roce 1900 byl vybrán jako člen úspěšné sokolské výpravy do Paříže a Arrasu. Očenáškův o něco málo starší bratr Augustin Očenášek (* 1871) vstoupil kolem roku 1890 též do Sokolské organizace v Praze a v průběhu let se vypracoval na pozici jednoho z představitelů českého Sokola. (Mimo organizační práci pro Sokol také vydával knížky o tom, jak se má správně cvičit apod.) Oba bratři O(t)čenáškové byli sportovně nadaní – na začátku 90. let 18. století (ve věku cca 18, 20 let) běželi tehdejší první český maraton z Vinohrad přes Slaný do Kladna. Oba doběhli (leč nezvítězili). Také zakládali první spolky těžké atletiky, kde se pěstoval řeckořímský zápas, vzpírání nebo box.
Z jihočeského Písku pocházela i Očenáškova budoucí manželka Paulína (Pavlína) Tašnerová, s níž se seznámil kolem roku 1891 během tamní vojenské služby. Dne 14. listopadu 1897 se Ludvík Očenášek v Písku v děkanském kostele oženil s Paulínou (Pavlínou) Tašnerovou (* 21. června 1877). (Pavlína pocházela z Písku, byla dcerou obuvnického mistra Matouše Tašnera a její matkou byla Eleonora (rozená Stoklasová) z Písku.) V době svatby bylo Očenáškovi 25 let (Paulíně bylo 20 let), byl elektrotechnikem a jako bydliště udával Prahu-Žižkov číslo popisné 616. Manželé Očenáškovi spolu měli celkem tři děti:
