George Orwell pracoval pro BBC v letech 1941-43. Nejraději by bojoval. Později řekl, že to byla ztráta času a že BBC je „něco mezi dívčí školou a blázincem“.
Obzvláště se mi líbí „považuji“: ví, že nám říká, že je omylný, a do každé věty vkládá toto svědomité váhání. Ale právě to ji dělá tak ohromně přesvědčivou.
Jak to dokázal jen Orwell, označil BBC při odchodu – téměř s úšklebkem: „Mám pocit, že se mnou bylo zacházeno s největší štědrostí a byla mi dopřána velká volnost… nikdy jsem nebyl nucen říkat v éteru nic, co bych neřekl jako soukromá osoba.“
Všechno, co Orwell kdy napsal, je rozsáhlá polemika o tom, jak vidět pravdu, jakkoli ošklivou, v nás samotných. Možná to byl také důsledek války – ale mně se to jeví jako znak demokratického principu. Boření bariér mezi lidmi a národy závisí podle Orwella na sdílené realitě. To je jistě cílem BBC.
