Čtouc si knihu Borci z krypty narazil jsem na následující jméno. I podíval jsem se po intrnetu…
Karel Pavlík (19. října 1900 Hradové Střimelice – 26. ledna 1943 Mauthausen) byl československý voják a odbojář, kapitán Československé armády in memoriam povýšený na plukovníka.
Karel Pavlík se narodil 19. října 1900 v Hradových Střimelicích, v tehdejším okrese Český Brod, do početné rodiny učitele Karla Pavlíka a jeho manželky Antonie, roz. Kubíkové. Měl pět sourozenců. Byl pokřtěn jmény Karel Antonín.
Obecnou školu navštěvoval ve Vyžlovce. V Kostelci nad Černými lesy pak pokračoval ve studiu na měšťanské škole, kterou dokončil v roce 1915 v Karlíně. Poté studoval na učitelském ústavu v Praze II, po ročním studiu přešel na obchodní školu F. X. Kubského v Praze II. Po ukončení studií pracoval jako účetní praktikant u soukromé firmy, poté se živil jako učitel ve Vyžlovce.[2] V roce 1924 se Pavlík oženil s Emílií Stárkovou, rozenou Špirkovou. V roce 1925 se manželům narodil syn Karel a v roce 1927 dcera Dagmar.
Dne 1. října 1921 nastoupil na základní vojenskou službu. Brzy se přihlásil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou absolvoval v roce 1923. Nejprve sloužil u Hraničářského praporu 1 „České družiny“ v Děčíně a po pěti letech byl přeložen k Pěšímu pluku 5 „T. G. Masaryka“ do Prahy. Byl povýšen na nadporučíka a v roce 1932 na kapitána. Pro kázeňské přestupky byl v roce 1933 přemístěn z Prahy k Pěšímu pluku 8 „Slezskému“ do Místku. Neúspěšně žádal o přeložení zpět do Prahy u Ministerstva národní obrany a v poslanecké sněmovně. Jeho kariéru negativně ovlivňovaly rodinné problémy, z jeho kvalifikační listiny lze vyčíst řadu zápisů o kárných řízeních a přestupcích. V roce 1937 se rozvedl a situace se urovnala. V roce 1936 byl ustanoven zatímním velitelem roty pěšího pluku 8. V hodnosti kapitána velel 14. března 1939 obraně Czajankových kasáren, jejichž posádka se vzdala Němcům až po obdržení rozkazu k zastavení palby, když jí došla munice. Při této obraně došlo na straně Němců i k použití protitankových děl. Boj trval 40 minut. O celé akci se nesmělo tehdy vůbec psát, obránci nebyli potrestáni. Pavlík pak ukončil svoji vojenskou kariéru, do civilu byl propuštěn po zrušení československé branné moci 26. srpna 1939.
Během okupace Československa nacistickým Německem se zapojil do protinacistického odboje, nejdříve v rámci organizace Za vlast. Tato organizace napomáhala při přesunu československých vojáků k zahraničním jednotkám.
Poté se přestěhoval do Prahy a zapojil se do ilegální odbojové organizace Obrana národa. Stal se jedním ze spolupracovníků štábního kapitána Morávka a prof. Ladislava Vaňka, vedoucího sokolské organizace Jindra a člena Sokolské revoluční rady, kterého Němci po zatčení přiměli ke spolupráci. Rovněž navázal spojení s radikální frakcí sokolské rezistence zvané Říjen v čele s Janem Zelenkou-Hajským, mezi jeho spolupracovníky patřili např. Břetislav Lyčka, František Hejl, Oldřich Frolík, bratři Otakar a Miroslav Šrámkovi aj.
V zimě a na jaře roku 1942 se na strašnickém statku bratrů Jiřího a Miloslava Vojtěchovských účastnil schůzek Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše a Josefa Valčíka s Ladislavem Vaňkem, Oldřichem Frolíkem, pplk. Václavem Novákem a s dalšími podporovateli parašutistů. Na jaře 1942 spolupracoval také s Oldřichem Frolíkem a pplk. Václavem Novákem při přípravách doskokové plochy u vršku Jankova u Uhříněvsi pro výsadky z Anglie.
Pravděpodobně na základě výpovědi Ladislava Vaňka po jeho zatčení, v níž měl zmínit svou schůzku s kpt. Pavlíkem, se mu gestapo dostalo na stopu. Při zátahu gestapa v Praze-Záběhlicích 4. září 1942 se po přestřelce Pavlík pokusil o útěk. Byl však dostižen a spoután. Marně se pokoušel o sebevraždu pomocí nabroušené lžíce, kterou si přeřezal žíly na ruce.
Po řadě výslechů a mučení byl převezen do Malé pevnosti Terezín, odkud putoval do koncentračního tábora Mauthausen. Zde byl 26. ledna 1943 v 16.31 hod. popraven
