V roce 1888, kdy se vrátil z Prahy do Brna, byla finanční situace rodiny kritická. Jeho matka se musela zadlužit, aby uživila pět Vaškových sourozenců: Helenu (1867), Ladislava (1869), Olgu (1871), Otakara (1875) a Antonína (1879). Musel si proto hledat nějaké zaměstnání, avšak nejevil žádnou snahu, aby alespoň trochu pomohl matce. Získal místo písaře zemského výboru jen díky přímluvám matky. Rodině však nijak nepomáhal, přestože měl tu možnost. Žil v jakési apatii, ze které jej dokázal dostat jen alkohol, cigarety a první příležitostné výlety do okolí Brna. Počaly se u něj projevovat první příznaky plicní choroby. V této době se pokoušel psát prozaické črty a z této doby také pochází Studie z Café Lustig, která byla otištěna v časopise Švanda dudák během roku 1889 pod pseudonymem Ratibor Suk. V tomtéž roce začal Bezruč pracovat na poště. Teprve v roce 1891 složil úřednickou zkoušku, která mu zaručila platový postup, a po ní byl ihned přidělen na poštu v Místku.
Dne 12.10.1952 byla na roh budovy na Nádražní ulici v Brně umístěna pamětní deska, připomínající působení jedné z ojediněných postav poloviny 20. století, básníka Petra Bezruče. Masivní leštěná deska z hrubě krystalické žuly má uprostřed kruhový otvor, v němž je zasazena bronzová plastika – hlava básníka. Ryté zlacené písmo pod plastikou informuje kolemjdoucí – národní umělec Petr Bezruč pracoval na brněnských poštách v letech 1893 – 1928. Deska je k budově připevněna čtyřmi kotvami, jejichž hlavy jsou skryty pod bronzovými kryty ve tvaru stylizovaného květu. Pamětní deska je jedním z raných děl akademické sochařky Sylvy Lacinové-Jílkové.
