Tak jsem se dočetl, že první kurátorkou muzea byla žena a z Mezopotámie…o mezopotámských archeolozích nemluvě. tedy, vyvedlo mě to z míry…
Ennigaldi zdědila hluboký vztah k historii a archeologii po svém otci, králi Nabonidovi, který vládl Babylonu v letech 556 až 539 před naším letopočtem. Král Nabonidus projevil výjimečnou vášeň pro tato pole, vedl rozsáhlé vykopávky a do svých spisů začlenil odkazy na předchozí vládce. Je to nejstarší známá osoba v historii, která se pokusila chronologicky datovat archeologické artefakty. Mnoho předmětů obsažených ve sbírce skutečně původně objevil on. Je rozumné usuzovat, že Ennigaldiina vlastní fascinace archeologií a historií byla živena hlubokým zájmem jejího otce o tato témata.
V roce 530 př. n. l. Ennigaldi založila muzeum obsahující artefakty z minulých mezopotámských civilizací.
Některé z vystavených předmětů mohly být osobně vykopány Ennigaldi a jejím otcem. Zatímco většina těchto artefaktů pocházela z 20. století před naším letopočtem, sbírka zahrnovala obrovské časové rozpětí, zahrnující přibližně 1500 let od roku 2100 před naším letopočtem do roku 600 před naším letopočtem. Ennigaldi se chopila iniciativy k vytvoření komplexního výzkumného programu zaměřeného na muzejní sortiment relikvií a předpokládá se, že ona sama převzala odpovědnost za katalogizaci a označování těchto sbírek.
Mezi vystavenými předměty byly artefakty, které kdysi vlastnil Nabuchodonozor II., včetně obřadní palcátové hlavy, hraniční stély Kassite (kudurru) a pečlivě zrestaurované sochy Shulgiho, proslulého sumerského monarchy z Uru, který vládl v letech 2094 až 2046 př. n. l., který byl pečlivě restaurován, aby se na něm zachovaly nápisy. Muzeum se pyšnilo řadou hliněných tabulek a kuželů, z nichž každá byla opatřena popisy předmětů ve třech odlišných jazycích, včetně sumerštiny. Kromě toho muzeum představovalo tabulky obsahující seznamy s podrobnostmi o vystavených položkách, které označovaly nejstarší známé případy muzejních katalogů.
Ennigaldin pozdější život není znám. Samotné muzeum zaniklo kolem roku 500 před naším letopočtem. Zhoršující se klimatické podmínky, včetně změny toku řeky Eufrat, sucha a recese Perského zálivu způsobily, že Ur rychle upadal a město bylo neobyvatelné a bylo posléze opuštěno.
