První námořní let z pevniny USA na Havaj se změnil v plavbu po moři
Většina lidí pravděpodobně slyšela o letu Charlese Lindbergha dlouhém 3 500 mil a 33,5 hodiny přes Atlantik v roce 1927. Nebyl však prvním letcem, který byl průkopníkem riskantního dlouhého letu přes oceán.
Dva roky před Lindberghovým historickým transatlantickým letem zahájilo americké námořnictvo experiment létat se dvěma letadly PN – něco jako hybridy letadla/lodě – z Kalifornie na Havaj. Slibovalo to cestu dlouhou 2 400 mil, která potrvá přibližně 28 hodin.
Brzy po startu ze San Francisca utrpělo jedno z letadel technické potíže, bezpečně přistálo na moři a zachránila ho loď námořnictva. Další PN stoupala podle plánu.
Pětičlenné posádce však zbývalo pouhých 450 mil a pětičlenné posádce bylo jasné, že nemají dostatek paliva, aby se dostali na Havaj. Poté, co se jim nepodařilo najít loď námořnictva, která by mohla poskytnout více paliva, byli nuceni přistát v oceánu.
Vzhledem k tomu, že PN byly navrženy tak, aby se vznášely (dokonce se jim přezdívalo „létající čluny“), posádka alespoň věděla, že jim nehrozí potopení. Místo toho mohli doufat v záchranu, než dojde jejich nouzové příděly: 2,5 galonu vody, tucet sendvičů a několik plechovek konzervovaného hovězího masa.
S tak omezenými zásobami a pochopením, že námořnictvo bude mít velmi těžké je najít, použila posádka k výrobě plachet své vlastní oblečení, navlékla je na křídla letadla a doplula posledních 450 mil na Havaj. Cestou odráželi žraloky, konzumovali syrové ryby a svou skrovnou zásobu H2O doplňovali dešťovou vodou.
Po 10 trýznivých dnech na moři se letadlo přiblížilo k ostrovu Kauai, a když je na dohled pevnina, ponorka námořnictva je konečně našla. Přežili a dostali se na místo určení – i když několik dní zpoždění oproti plánu.