Jaká byla hygiena pro tovární dělníky během průmyslové revoluce?
První průmyslová revoluce v Anglii, zhruba datovaná mezi lety 1750 a 1850, připravila půdu pro moderní svět. Během tohoto období, zvýšená textilní výroba, pára a uhelná energie, a zlepšená metalurgie vedla k rychlému ekonomickému růstu a rozmachu v britské populaci. Později v 19. století se rozšířil do Spojených států a transformoval společnost i obchod.
Průmyslová revoluce však měla i temnou stránku, která se nesla přes rybník: špatné pracovní podmínky, bydlení ve slumu, nekontrolovatelné nemoci a nedostatek vládních zásahů. Neexistovaly žádné pokyny pro hygienické a zdravotní postupy. Lékařský přístup neexistoval pro ty, kteří si to nemohli dovolit. Život v továrně byl pekelný a městské ulice byly zaplaveny odpadem. Bylo těžké být naživu, když jste byli dělnická třída.
Jeden spisovatel přirovnal kvalitu vzduchu ke spolknutí libry kajenského pepře
Německý spisovatel Georg Weerth popisuje děsivou scénu pro Angličany v roce 1846:
V Manchesteru na vás leží vzduch jako olovo; v Birminghamu je to jako byste seděli s nosem v rouře od kamen; v Leedsu musíte kašlat s prachem a smradem, jako byste na jeden zátah spolkli půl kila kajenského pepře – ale s tím vším se můžete smířit. V Bradfordu si však myslíte, že jste byli ubytováni u vtěleného ďábla. Pokud chce někdo pocítit, jak se v očistci trápí ubohý hříšník, ať cestuje do Bradfordu.
Weerth žil v Bradfordu, hlavním továrním městě průmyslové revoluce, po dobu tří let. Své pocity znechucení nad životními podmínkami místních dělníků sdílel s kolegy revolučními mysliteli Karlem Marxem a Friedrichem Engelsem. V té době byla průměrná délka života v Bradfordu jen 25 až 30 let kvůli kouři.
Zatímco majitelé továren a obyvatelé vyšších vrstev mohli před znečištěním ve městě uprchnout, dělníci na takovou mobilitu neměli finanční prostředky.