Nová kniha mapuje historii hřbitovů domácích mazlíčků a ctí univerzální zkušenost truchlení zvířecího společníka
Koncem 19. století se v Hyde Parku v Londýně začali objevovat pozůstalí a majitelé domácích mazlíčků bez dvorků a úpěnlivě prosili správce, aby jim umožnil uložit si tam svého psa nebo kočku.
Když v roce 1881 doma v Londýně na stáří zemřel malý Malťan jménem Cherry, majitelé psa nevěděli, co s jeho ostatky dělat. V té době ve městě existovalo jen několik možností, jak se zbavit těla zesnulého domácího mazlíčka: hodit ho do řeky Temže, vyhodit spolu s odpadky nebo odvézt do kafilérie, kde by se přeměnil na lepidlo či hnojivo.
Žádná z těchto možností nebyla pro Cherryho rodinu přijatelná, a tak udělali něco neslýchaného: Požádali strážce nedalekého Hyde Parku, pana Winbridge, jestli by mohli pochovat svého psa na zahradě jeho chaty, vedle vchodu do parku Victoria Gate. Winbridge se této neobvyklé žádosti neposmíval, souhlasil. Rodina se sešla na krátkém pohřbu a pak uložila svého milovaného přítele k odpočinku pod náhrobním kamenem s jednoduše napsaným: „Ubohý Cherry. Zemřel 28. dubna 1881.s
