Mnoho historiků umění zkoumalo možné nacistické vazby Salvadora Dalího a většina se shodla, že ačkoli nebyly nalezeny žádné přímé zdokumentované vazby, slavný umělec byl nepříjemně blízko k tomu, aby byl nacistou. Ve třicátých letech minulého století způsobil Dalí v surrealistické komunitě rozruch tím, že vystavoval obrazy s hákovým křížem a veřejně přiznal své erotické fantazie o Hitlerovi. Surrealisté se většinou hlásili k levici a byli antifašisté. Později se Dali omluvil slovy, že byl zděšen tím, že surrealisté odmítli zkoumat fašismus jako fenomén. Andre Breton, ideologický vůdce skupiny, považoval fašismus za patologický stav, a proto neměl žádný zájem ho pitvat.
Ať už byly kořeny Dalího fascinace Hitlerem jakékoli, španělská občanská válka a následný nástup fašistického režimu Francisca Franca dále ilustrovaly jeho politickou pozici. Zatímco Dalího bývalí přátelé ze surrealistického hnutí natáčeli dokumenty a získávali finanční prostředky na pomoc republikánskému Španělsku v boji proti fašistům, nejslavnější surrealista chválil Franca jako světce a zachránce Španělska. Když byl Dali konfrontován s koncentračními tábory a popravami prováděnými Francovými jednotkami, trval na tom, že diktátor byl na jeho vkus až příliš mírný. Měl také plány vynalézt své vlastní náboženství založené na podrobení všech „barevných“ ras a znovunastolení lidských pravidel.
