Pomocí protokolu vyvinutého na univerzitě v Kolíně nad Rýnem mohou vědci z Collaborative Research Center 806 „Our Way to Europe“ rekonstruovat, jak probíhalo osídlení Evropy anatomicky moderními lidmi. Data ukazují, že populace celých evropských lovců-sběračů v období před asi 42 000 až asi 33 000 lety – tzv. aurignacienu – měla v průměru jen asi 1 500 jedinců. Ani případné výkyvy zjištěné v rámci metody nedávají velký manévrovací prostor: horní hranice se pohybovala kolem 3300, spodní kolem 800 osob.
Aby vědci identifikovali „jádrové oblasti“ intenzivního a nepřetržitého osídlení, zkoumají nejprve rozložení archeologických nalezišť.
Podle těchto odhadů mělo pouze pět oblastí v Evropě životaschopnou populaci asi 150 jedinců nebo více: severní Španělsko, jihozápadní Francie, Belgie, části České republiky a horní Podunají. Skutečnost, že centra těchto životaschopných populací byla od sebe vzdálena asi 400 kilometrů, je konzistentní v celé Evropě. Kromě toho byla identifikována řada oblastí s extrémně nízkým počtem obyvatel, které by proto samy o sobě nebyly životaschopné. Zde však podobnosti šperkových předmětů a transportů kamenného materiálu opakovaně naznačují intenzivní kontakt s oblastmi jádra. Předpokládá se, že v těchto regionech – které jsou v průměru asi 200 km daleko – docházelo k osídlení pouze cyklicky v určitých ročních obdobích.
Kartierung der Fundorte, die dem Aurignacien in Europa zugeschrieben werden.