Při vykopávkách na pozemcích Elblągu občas najdeme stopy života jeho nejmladších obyvatel. Jejich velmi osobní předměty – hračky. V této rozmanité skupině přitahují pozornost lodičky. K takovým nálezům obvykle dochází v městech při pobřežích a řekách, v místech, kde měl zásadní význam rybolov a vodní doprava a s ní i obchod.
V Elblągu bylo nalezeno asi tucet památek tohoto typu z období středověku a novověku. Z nich si zvláštní pozornost zaslouží tři, z přelomu 14. a 15. století. Nejmenší z nich, vyrobená z kůry, má trojúhelníkový tvar. Hluboce duté ploché dno má uprostřed otvor pro stěžeň. Záď je rovná a široká, s dutým otvorem na vnější straně a seříznutým vybráním nahoře.
Další dvě lodě jsou dřevěné. Jedna z nich, hluboce dutá, má ploché dno a zaoblené strany. Uprostřed je přepážka s otvorem, ve kterém se zachoval fragment stěžně. Na obou koncích lodi jsou slepé otvory, stejně jako na jejich bocích.
Druhá loď má vřetenový tvar s jasně vyznačeným kýlem pro větší stabilitu a lepší držení směru. Uprostřed dutého trupu je vidět značka stěžně. Na jedné ze stran jsou dva otvory, jeden z nich má krátký čep. Vnější povrchy obou předmětů byly vyhlazeny. Všechny čluny byly vybaveny plachtou, upevněnou hůlkami a provázky.
Rozmanitost miniaturních člunů nalezených v Elblągu naznačuje, že tyto předměty nebyly součástí organizované výroby. Některé z nich možná vyrobili místní dřevaři. Byly pravděpodobně vyrobeny z nepotřebných kusů dřeva nebo kůry. Je velmi pravděpodobné, že je vytvořili lidé z nejbližšího okolí dítěte nebo jej vyrobilo dítě osobně. Rozbor těchto hraček ukázal, že napodobovaly nejen tvary skutečných člunů, ale i některé jejich konstrukční detaily, jako je vyříznuté sedadlo v zádi nebo otvor pro kormidlo. Prvky, jako je kýl nebo otvor pro stěžeň, se nacházejí pouze na hračkách, které se nacházejí v pobřežních oblastech.
Ve středověkém Elblągu se významná část obyvatelstva profesionálně zabývala rybolovem a námořním obchodem. Mnoho obyvatel pracovalo na lodích (námořníci, námořníci), v loděnicích (stavitelé lodí, tesaři) a v přístavu (úředníci, obchodníci, nosiči atd.). Sledováním práce v přístavu, připlouvání a vyjíždění lodí a člunů přenesly děti tyto pohledy a zážitky do světa svých dětských her. Ideálními místy pro spouštění lodí byly břehy řek, rybníků nebo jezer, ale i městské strouhy, kanály a louže. Hračky se pohybovaly foukáním plachet nebo použitím síly větru či proudu. V rámci hry děti při pozorování všedního dne města napodobovaly okolní realitu. Získali tak potřebné znalosti a dovednosti užitečné v budoucnu.
Bibliografie:
Domagalska, K., 2002, Středověké a moderní dětské hračky ze Starého Města v Elblągu, Diplomová práce IAiE UMK, Toruň, s. 80-86, 116-121
Gomułka, I. 2010, Hra jako odraz reality – lodě z Gdaňsku a Opole jako odraz místního středověkého loďařství, [in:] Každodenní život prizmatem věcí, ed. P. Kucyper, S. Wadyl, Toruň , str. 2-9
Mellor, M. 2014, Seeing the Medieval Child: Evidence from home and craft, [in:] Medieval Childhood: Archaeological Approaches, ed. Hadley D.M., Hemer K.A., Oxford, s. 80-81
Willemsen, A. 1997, Středověké dětské hračky v Nizozemsku. Production, Sale and Trade, [in:] Papers of the „Medieval Europe Brugge 1997“ Conference, vol. 7, ed. Boe G. de, Verhaeghe, F., Brussels, pp. 405-406
http://staremiastoelblag-mah.blogspot.com/2020/
Já musím říci, že takové lodičky otec vyřezával celý život…
