Autor EBRAHIM NOROOZI
23. září 2022
KÁBUL, Afghánistán (AP) – Nabila pracuje 10 hodin nebo více denně, dělá těžkou, špinavou práci balení bahna do forem a tahání trakařů plných cihel. Ve 12 letech pracuje polovinu života v cihelnách a je pravděpodobně nejstarší ze všech svých spolupracovníků.
Počet dětí, které jsou v Afghánistánu zaměstnány, je již tak vysoký, že roste, podpořen kolapsem ekonomiky poté, co zemi převzal Taliban a svět před více než rokem přerušil finanční pomoc.
Nedávný průzkum organizace Save the Children odhadl, že polovina rodin v zemi dala děti do práce, aby udržely jídlo na stole, když se živobytí rozpadalo.
Nikde to není jasnější než v mnoha cihelnách na dálnici severně od hlavního města Kábulu. Podmínky v pecích jsou náročné i pro dospělé. Ale téměř ve všech se nacházejí děti ve věku čtyř nebo pěti let, které pracují se svými rodinami od časného rána až do setmění v letních vedrech.
Děti dělají každý krok procesu výroby cihel. Tahá kanystry s vodou, nosí dřevěné cihlové formy plné bláta, aby je nechaly vyschnout na slunci. Nakládají a tlačí trakaře plné sušených cihel do pece k vypálení, pak zatlačují trakaře plné pálených cihel. Probírají doutnající dřevěné uhlí, které bylo spáleno v peci, na kousky, které lze ještě použít, vdechují saze a opírají si prsty.
Děti pracují s odhodláním zrozeným z toho, že neznají nic jiného než potřeby své rodiny. Při otázce na hračky nebo hru se usmívají a krčí rameny. Jen pár jich chodilo do školy.
Nabila, 12letá, pracuje v cihelnách od svých pěti nebo šesti let. Stejně jako mnoho dalších cihlářských dělníků i její rodina část roku pracuje v peci poblíž Kábulu a druhou část v peci mimo Džalalabád, poblíž pákistánských hranic.
Před několika lety musela chodit do školy v Džalalabádu. Ráda by se vrátila do školy, ale nemůže – její rodina potřebuje její práci, aby přežila, řekla s jemným úsměvem.
„Nemůžeme myslet na nic jiného než na práci,“ řekla.
To nelze vlastně komentovat…
Vypadalo to tak nějak v Evropě ve středověku?
