James Joyce, autor výpravného románu Ulysses, byl ten typ muže, který se ve dvacátých letech v Paříži opil, začal se rvát a pak se schovával za Ernestem Hemingwayem pro ochranu a křičel: „Vyřiď si to, Hemingway! Ale byl to také muž, který si vyměnil pěkné epické milostné dopisy se svou ženou, múzou a celoživotní láskou Norou Barnacleovou. Jsou tak špinavé, že se je dodnes odváží tisknout jen málo renomovaných vydavatelů. Obsah obsahuje grafické popisy jejich společného milostného života a odhaluje jeden z jeho největších obratů, o kterém psal docela (f)uměle.
Moje sladká malá děvko Noro […]
Té noci jsi měla prdel plnou prdů, miláčku […] velkých tlusťochů, dlouhých větrných, rychlých malých veselých prcků a spousty malých malých nezbedných prdíků končících dlouhým výtryskem z tvé dírky. […] Myslím, že bych Norův prd poznal kdekoli. Myslím, že bych ji mohl vybrat v místnosti plné prdících žen. Je to spíše dívčí zvuk, ne jako mokrý větrný prd, který si představuji, že mají tlusté manželky. Je to náhlé, suché a špinavé jako to, co by odvážná dívka vypustila v noci na školní koleji. Doufám, že Nora nepustí do mého obličeje žádné prdy, abych také poznal jejich pach.
Dobrou noc, moje malá prdící Noro, moje malá špinavá kurvo! Je tu jedno krásné slovo, miláčku, které jsi podtrhla, abych se lépe udržel. Napiš mi o tom a sobě víc, sladce, špinavěji, špinavěji.
JIM
James a Nora šli na své první rande 16. června 1904, což není ani náhodou den, kdy je stanoven Ulysses. Byla to Nora, kdo inicioval výslovnou erotickou korespondenci, kterou si vyměňovali, když se oddělili v roce 1909, čímž zapálil jeho „horečku zvířecí touhy“.
Jak víš, nejdražší, nikdy v mluvení nepoužívám obscénní fráze. Nikdy jsi mě neslyšela před ostatními vyslovit nevhodné slovo. Když muži v mé přítomnosti vyprávějí špinavé nebo chlípné příběhy, sotva se usmívám. Přesto se zdá, že ze mě děláš bestii. Byla jsi to ty sama, ty nezbedná nestydatá holka, kdo s tím začal. Nebyl jsem to já, kdo se tě poprvé dotkl kdysi dávno dole v Ringsendu. Byl jsi to ty, kdo mi vklouzl rukou dolů do kalhot a odtáhl mi košili jemně stranou a dotkl se mého pícha svými dlouhými lechtajícími prsty a postupně jsi to všechno, tlusté a tuhé, jak to bylo, vzala do své dlaně a pomalu mě škubal, dokud jsem neudělal skrz tvé prsty, celou dobu se nade mnou skláněla a koukala na mě svými tichýma očima. Byly to také tvé rty, které jako první vyslovily obscénní slovo. Dobře si pamatuji tu noc v posteli v Pole. Unavená jsi ležela pode mnou a jedné noci jsi prudce strhla košilku a začal se mnou jezdit nahoru a dolů. Možná, že roh, který jsem měl, pro tebe nebyl dost velký, protože si pamatuji, že jsi se mi sklonila k obličeji a něžně zamumlala ‚F––– nahoru, lásko! f––– vzhůru, lásko!“
Joyceovy velmi odvážné milostné dopisy zveřejnil jeho životopisec v roce 1975. V roce 2004 se jeden dopis odkazující na Noru jako na „děvku s vykulenýma očima“ prodal v Sotheby’s za 240 800 liber, což je nejvyšší cena, která kdy byla zaplacena za podepsaný dopis.
Navzdory tomu, že jsou pro autora mimo charakter, prozrazují, jak hluboce jí důvěřoval. V jednom ze svých dopisů jí řekl: „Má milá Noro, dychtím dychtivě, abych dostal tvé odpovědi na tyto moje špinavé dopisy. Píšu ti otevřeně, protože teď cítím, že s tebou mohu dodržet slovo.“
Co se můžeme naučit z Joyceiných zvláštních milostných dopisů? Najděte si partnera, který vás miluje takového, jaký jste (prdy a tak).
Ten pán mě dost překvapil…nevím, jakým směrem.
