Hrůza…
Ze všech devíti dětí Josepha Sr. a Rose Kennedyové bylo jejich třetí dítě, Rose Marie neboli „Rosemary“, nejméně známé. A tak to také rodina chtěla.
Rosemary nikdy neměla skutečnou šanci prosperovat. Když její matka začala rodit, lékař se opozdil a ošetřující sestra tak musela fyzicky držet Rosemary uvnitř Roseiných porodních cest po dobu dvou hodin. Nedostatek kyslíku s největší pravděpodobností způsobil Rosemary poškození mozku. Jako dítě bojovala jak akademicky, tak vývojově. Často zažívala to, co bylo popsáno jako „záchvaty“, což byly s největší pravděpodobností buď záchvaty, nebo stavy duševního zdraví. Když dosáhla dospívání, bylo jasné, že se musí něco udělat. Ale ve dvacátých a třicátých letech minulého století byla duševní choroba nepochopena a vnímána negativně a poslat Rosemary do ústavu pro duševně choré nebylo pro rodinu s politickými ambicemi možné.
Místo toho v roce 1941 Joseph starší zařídil, aby Rosemary podstoupila lobotomii. Předpokládalo se, že lobotomie může vyléčit depresi a „agresi“, ale postup byl nový a dosud nebyl schválen Americkou lékařskou asociací. Rosemaryina lobotomie způsobila pouze škodu: Okamžitě ztratila většinu své schopnosti mluvit. Rodina ji dala do instituce ve Wisconsinu, kde odžila většinu svého života.
Ostatní členové Kennedyho rodiny svou sestru navštěvovali jen zřídka, dokud s ní v 50. letech znovu nenavázali vztah. Postupem času se rodina Kennedyových začala zasazovat o lidi s tělesným postižením a postižením vůbec.
Zvláště Rosemaryina mladší sestra Eunice Kennedy Shriver měla s Rosemary zvláštní vztah. „Měla spoustu bolesti a vzteku, jak se s Rosemary zacházelo,“ řekla People Magazine její vnučka Christina Schwarzenegger.
„Seděla s Rosemary, hrála s ní flash karty a snažila se jí pomoci s řečí,“ vzpomínal Shriverové syn Tim. „Objednávala jí všechny sladkosti, které Rosemary milovala – andělský dort, pudinky, krémy. Maminku potěšilo, že našla způsob, jak Rosemary přivést zpět k životu, zpátky do rodiny.“