Marie Antoinetta podruhé…
V roce 1793, čtyři roky po začátku francouzské revoluce, již Marie Antoinetta nebyla francouzskou královnou. Její manžel, král Ludvík XVI., byl popraven za zločiny proti Francii, a i ona dostala po rychlém procesu trest smrti. Uvězněná, oddělená od svých dětí a vystavená ponižování svými vězniteli, prý šla na gilotinu dobrovolně. Tato žena, která kdysi vedla tak skvělou existenci, byla sražena rukou, kterou jí osud uštědřil. Toto je příběh smrti Marie Antoinetty.
Marie Antoinetta, tehdy již nekrálovna Francie, byla nyní pouze „vdova Capetová“. Capet byl název francouzského královského domu, který vládl během středověku, a byl to ten, z něhož pocházel její manžel. Marie Antoinettě bylo nyní 37 let. V této fázi se její zdraví velmi zhoršilo v důsledku traumatu a zármutku, které prožívala od začátku Francouzské revoluce.
Byla hubená, vlasy měla bílé a teď se oblékala do obyčejného černobílého oblečení. Smrt jejího manžela ji zanechala ve stavu hluboké melancholie; jediné, co jí teď zbylo, byly její děti. Její nejstarší syn, dauphin, zemřel na tuberkulózu v roce, kdy revoluce začala, a jedna z jejích dcer zemřela během dětství. Zůstala jí tak její mladší syn Louis Charles a její nejstarší dcera Marie Thérèse. Bývalá francouzská královna utrpěla další ránu, když byl od ní oddělen její syn Louis Charles, a znovu, když byla 2. srpna 1793 odebrána od své dcery a převezena do Conciergerie.
Po dvoudenním procesu byla Marie Antoinetta shledána vinnou ze zrady a odsouzena k smrti gilotinou. Před tímto soudem se o nutnosti smrti Marie Antoinetty diskutovalo, ale nyní bylo rozhodnuto. 16. října 1793 sepsala svůj testament a poslední slova, ve kterých napsala: „Právě jsem byla odsouzena k smrti, ne k hanebné smrti, která může být jen pro zločince… Jsem klidná, jako lidé, jejichž svědomí je čisté. Nejhlubší lítost je, že jsem musela opustit naše ubohé děti… Žila jsem jen pro ně…“
