To, že miluji fotografii, jsem už mnohokrát dal najevo…
Bohdan Holomíček vzpomíná na seznámení a přátelství s Václavem Havlem, na teoretika a publicistu Dvořáka, který mu uspořádal první zásadní výstavu a také ho seznámil s pražskou fotografickou komunitou. Vyprávění se samozřejmě dotkne Holomíčkovy práce pro mnohá divadla, ale i jeho dávné radio-amatérské vášně a lásky k automobilům.
Přední český fotograf (ročník 1943) vzpomíná na svůj bohatý život. Narodil se ve vesnici Senkevičivka na Volyni. V roce 1947 se rodina i se dvěma kravičkami vrátila do „staré vlasti“ a usídlila se v městečku Mladé Buky v Krkonoších.
Bohdan Holomíček se svým prvním fotoaparátem SmenaBohdan Holomíček se svým prvním fotoaparátem Smena|foto:Martin Velíšek, Český rozhlas
V osmé třídě dostal k Vánocům sovětský fotoaparát Smena a šest kinofilmů, které ještě týž večer všechny exponoval. Tento extenzivní způsob práce mu, jak sám říká, už zůstal. Jak jeho známí vědí, je těžké ho zastihnout bez fotoaparátu v ruce s prstem na spoušti.
Mezi roky 1957 a 1960 se vyučil elektrikářem (Ostrava, Chomutov, Poříčí) a do roku 1968 (vyjma základní vojenské služby v letech 1963–1965) pracoval v tepelné elektrárně v Poříčí u Trutnova. V letech 1968 a 1969 pracoval v trutnovském muzeu, v letech 1969 až 1971 v podniku Geoindustria a v letech 1971 až 1995 jako údržbář ve výtopně v Janských Lázních, kde dodnes žije. Teprve v roce 1995 opustil pravidelné zaměstnání a vydal se na profesionální dráhu.