V době únosu svého syna byl Charles Lindbergh považován za nejslavnějšího muže na světě, předního pilota a hrdinu pro lidi po celém světě. Dá se říct, že ho široká veřejnost považovala za bezvýhradně kladného. Jeho přátelé a rodina ho také respektovali, ale byli zasvěceni do jiných aspektů jeho osobnosti, které nebyly tak pozitivní.
Například Lindbergh rád dělal vtipy. Někdy měly podobu jemného škádlení, ale často nesly jeho vtipy nádech krutosti a adresáta tak zbytečně děsil. Mezi jeho hlavní cíle patřila jeho žena Anne. Neméně slavná letkyně Amelia Earhartová byla osobně svědkem a cítila se uražena, když viděla, jak Lindbergh veřejně polévá vodou hedvábné šaty své manželky, protože věděla, že tím byly zničeny.
Když bylo pozdě větrného večera 1. března 1932 objeveno miminko Charlie pohřešované v jeho postýlce, chůva dítěte, Betty Gow, byla první, kdo se přiblížil k Lindberghovi a zeptal se, zda si dítě vzal. Podle svého ručně psaného prohlášení Gow tvrdila, že podezřívala Lindbergha z dalšího z jeho žertů, protože věděla, že dítě už jednou vzal a ukryl.
Gregory Ahlgren a Stephen Monier při svém výzkumu objevili další podrobnosti. Lindbergh zjevně ukryl dítě ve skříni jen dva měsíce před jeho zmizením 1. března. Jakmile bylo dítě ukryto, uvedl svou ženu a domácnost do paniky tím, že jim řekl, že chlapec byl unesen…
