Král Maxmilián I. vydal dekret pro všechny své poddané v Horních a Dolních Rakousích, odkazující na smlouvy uzavřené jeho otcem Fridrichem III. vydaným předpisem o druhu, počtu a velikosti ulovených ryb je rybářský řád. V něm ukládá Hannsi Wagnerovi, hlavnímu rybářskému mistrovi v Horním a Dolním Rakousku, aby zkontroloval všechny rybářské vody, zda nejsou nesrovnalosti, aby byly v budoucnu dodržovány rybářské předpisy týkající se druhů a velikostí. Ustanovení se vztahují na Dunaj a všechny jeho přítoky. Patent je zaměřen zejména na přerybnění vod pomocí běžného rybářského zařízení archa, které ohrožuje především chovnou populaci. Rakouští rybáři jsou instruováni, aby bojovali proti zneužívání tím, že o obsahu patentu informují všechny dotčené. Nedávný výzkum ukázal, že hra byla výrazem Maxmiliánova zájmu o rybolov, ale především jeho programu nastolení státního vlivu na rybolov. Patent má kancléřskou poznámku, která zní: Per regem per se; commissio domini regis propria; registrata Marx Tr(eitzsauerwein).Díky této poznámce je pravděpodobné, že Maxmilián byl osobně zapojen do procesu tvorby tohoto velmi neobvyklého a jedinečného kusu.
Ručně psaný patent obsahuje osm ilustrací ryb. Vyobrazeni jsou štika, kapr, parma, huchen, úhoř, sumec, pstruh a mník. K vidění je i měřící tyč Jedná se o tzv. Brittelmaß, v tomto konkrétním případě pravděpodobně předepsané minimální úhlopříčné měření oka rybářské sítě. Pro rybolov s pruty a navijáky definoval délku zvířete, měřenou od špičky hlavy ke konci ocasní ploutve.
Patent je psán na pergamenu a má neobvyklý vícenásobný záhyb. Původně měla pečeť připevněnou pomocí pergamenového lisu, která je nyní ztracena. Na spodním okraji uprostřed jsou k tomu dva zářezy. Plica je složena dolů. Ve spodní polovině pergamenu a pod složenou obálkou jsou perokresby provedené černošedým inkoustem, kolorované akvarelem a krycími barvami pomocí štětce a zvýrazněny krycí bílou a zlatou barvou. Kresby ryb jsou vynikající kvality. Nelze je však přiřadit žádnému umělci jménem.
Ilustrovaný patent je uložen ve Vídeňském městském a státním archivu. Opis bez vyobrazení je zaznamenán v Železné knize města Vídně. Tuto skutečnost po příslušném usnesení městské rady zaznamenal městský písař na zadní stranu patentu.
