Ačkoli vláda národa Navajo nyní dohlíží na posvátnou oblast Tse Yaa Kin-Dům pod skálou, ve spolupráci s NPS, některé rodiny Diné považují místa předků za nečistou půdu. Pro tyto rodiny jsou tato místa plná duchů, z nichž ne všichni jsou neškodní. V důsledku toho jsem to nebral na lehkou váhu: Procházet se zde, a zvláště vstupovat do jakýchkoli místností jeskynního komplexu vyžaduje extrémní opatrnost – protože vstup v podstatě znamená narušení domova prastarých duchovních energií, a to může přinášet nebezpečí. Poté je moudré zpívat písně nebo se modlit za bezpečný průchod. Nakonec jsem se rozhodl, že musím respektovat domovy těchto duchů – že nebudu a neměl bych lézt do nejposvátnějších částí komplexu. Místo toho jsem sledoval týmovou práci zespodu, a když jsem opouštěl kaňon s pocitem rozporu z celého zážitku, přemýšlel jsem, zda pouhá návštěva neporušila posvátný kód.
Později, poněkud otřesený návštěvou tohoto místa jsem se dostal do kontaktu s Josephem Pablom, kulturním praktikem Diné sídlícím v Naschitti v národě Navajo. Pablo poukázal na to, že i když jsem nešel do srdce místa, jak to každý den dělali výzkumníci, sdílel jsem jídlo s týmem a oni mě možná vystavili energii mrtvých.
„Budeš z toho nemocný,“ varoval mě Pablo. „Bude se ti točit hlava; dostaneš křeče.“ Řekl, že je to běžná praxe mezi domorodými lidmi vyhnout se dotyku zbytků keramiky na místě nebo dokonce jíst jídlo z dohledu Tse Yaa Kin. Dodal, že kdybych strávil příliš mnoho času nad tímto typem zpravodajství, mohlo by to v budoucnu hlouběji poškodit mou bytost.
Pablo mě provedl řadou léčebných rituálů používaných tradičně po vystavení mrtvým. V jazyce Diné se termín hozho vztahuje k vyváženému wellness – duchovnímu, mentálnímu, emocionálnímu a fyzickému. Bez Pabla mě napadlo, jestli by se můj hozho vrátil. Také mě zajímalo, co bude hozho znamenat v budoucnu na tomto místě a zda domorodé skupiny někdy znovu získají skutečnou kontrolu nad zeměmi svých předků a možná tak přinesou mír duchům, kteří přebývají v těchto zdech.
