Hitler pod vlivem svého tehdejšího přítele a PR specialisty Ernsta Hanfstaengla rozpoznal důležitost stylistických symbolů, jako je svastika. Pro sebe si Hitler vybral vojína světové války. A jedním z jeho symbolů byl „příkopový knírek“. Tehdy ještě knírek neznamenal „hitlerovský knírek“, nebylo to tak slavné. Hitlera však jednoznačně identifikoval jako frontového vojáka a také narážel na jeho plynové zranění. Další doplňky prohloubily vojácký dojem. Ve 20. letech 20. století Hitler stále nosil civilní obleky, ale kombinoval je s trenčkotem – britským vynálezem z první světové války. Později se vzdal dalších oděvů, které by mohly ohrozit image vojáka – například tradičních kožených kalhot, které tak rád nosil. Hitler se držel ikonografického vzhledu, který našel, až do konce.
Dnes se ta maškaráda zdá divná, ale tehdy to bylo jasné znamení. Hitler tak zdůrazňoval svou vojenskou povahu a její modernost. Vzhled znamenal okamžitě viditelný rozchod s tradičním modelem strany buržoazních hodnostářů s jeho usedlými exteriéry. Občas byl Hitler nucen přijmout vnější formy nenáviděného buržoazního světa. Ale ve fraku a s cylindrem Hitler postrádal onu osobitost „führerovského vzhledu“, který vždy chtěl mít.
