Když archeologové našli v Anglii 51 Vikingů bez hlavy, mnozí věřili, že to museli být elitní válečníci. Studie ukazují, že pravda byla mnohem děsivější.
Nikdo nebyl připraven na pohled, který přivítal archeology, když v létě 2009 zkoumali malebnou zemědělskou oblast poblíž Weymouth v jižní Anglii.
Asi metr pod úrovní terénu se nejprve objevila jedna lebka, pak další, až nakonec archeologové odkryli celkem 51 lebek.
Jak archeologové kopali dále, zjistili, že nenašli pozůstatky starověkého hřbitova, ale něco mnohem hrůznějšího, protože na hromadě nedaleko lebek leželo 47 bezhlavých koster. Oběti byly sťaty a dvě lebky a části kostry měly vážná zranění od zbraní s čepelí.
„Byli jsme šokováni zraněními – bylo to mnohem děsivější, než jsme si představovali,“ říká Louise Loe z Oxford Archaeology, která byla zodpovědná za studie více než 10 000 kostí.
Weymouth není daleko od Lamanšského průlivu a vědci proto předpokládali, že čelí masovému hrobu místních válečníků, kteří byli popraveni římskými vojsky, když císař Claudius v roce 43 našeho letopočtu napadl Británii.
Hrob však neobsahoval žádné předměty, které by mohly odhalit totožnost obětí. Kosti z 10 obětí byly tedy datovány uhlíkem-14, což vedlo k prvnímu překvapení.
Oběti pocházejí ze středověku – přesněji z doby mezi 970 a 1025. Další překvapení nastalo, když analýzy odhalily, že mrtví pocházejí z míst chladného klimatu, pravděpodobně ze Skandinávie.
