Během Zimní války (1939–1940) a Pokračovací války (1941–1944) pracoval Mika Waltari ve vládním informačním centru a nyní také věnoval své literární dovednosti službám politické propagandy. Podle historika Eina Jutikkaly se Waltari díky této zkušenosti propagandisty stal cyničtějším, když si uvědomil rozšířenost historických polopravd formovaných propagandou, které se později staly opakujícím se tématem jeho historických románů. Ačkoli Waltari považoval sovětský bolševismus za nebezpečný, zpočátku ho přitahovaly nacistické teorie o novém člověku. V roce 1939 navštívil Německo a napsal převážně příznivý článek s názvem Tuntematon Saksa („Neznámé Německo“). V roce 1942 navštívil Německo spolu s dalšími 6 finskými spisovateli, aby se zúčastnili kongresu Evropské unie spisovatelů ve Výmaru, a napsali ještě příznivější reportáž; vypráví se však, že byl mírně opilý a odmítl kapesné, které jim do hotelu přinesli jejich „trpěliví a pozorní němečtí hostitelé“, roztrhal ho a vyhodil oknem….
