Pavel Reisenauer (7. října 1961 Praha – 13. února 2024 Jáchymov) byl český malíř a výtvarník. Od roku 1991 až do své smrti pracoval jako grafik a ilustrátor v týdeníku Respekt. Patřil k nejznámějším současným karikaturistům.
Reisenauerův dědeček byl za první republiky a protektorátu vysoce postavený státní zaměstnanec. Za komunismu musel jeho otec kvůli špatnému třídnímu původu na vojně tři a půl roku těžit uhlí na Kladně. Po maturitě na gymnáziu Reisenauer pracoval jako noční hlídač u národního podniku Průmstav v Podbabě, poté čtyři roky jako topič v kotelně Fakultní nemocnice v Praze na Hagiboru. V takových zaměstnáních měl čas na čtení, přepisování samizdatových textů z undergroundu a malování; od mládí rád kreslil a malovat začal jako samouk v osmdesátých letech. Už v samizdatu ilustroval Placákův román Medorek. V PKC Ženské domovy se roku 1992 konala společná výstava (Tenké nátěry I) Pavla Reisenauera s Michalem Singerem. V roce 1993 následovala výstava (Tenké nátěry II) obou výtvarníků v Galerii Václava Špály.
V lednu 1991 Reisenauer nastoupil do časopisu Respekt. Přivedli ho tam Petr Placák a Viktor Karlík, se kterým se znal přes spolupráci na samizdatové Revolver Revue. Reisenauer nejprve pomáhal s grafickou úpravou, později začal ilustrovat také samotnou obálku časopisu. Pro ČTK uvedl, že obvykle mu redakce poskytla námět článku k titulní straně s několika hlavními tezemi a on měl obvykle dva až tři dny, aby jej zpracoval do titulního obrázku. Za „jedinečnou výtvarnou reflexi společenských událostí“ na stránkách časopisu získal roku 2008 Cenu Karla Havlíčka Borovského. Komentoval to slovy: „Z ceny mám samozřejmě radost, ale je zajímavé, že jsem ji dostal, přestože nejsem novinář.“ Kromě Respektu dlouho vytvářel rovněž ilustrace na titulní stranu přílohy Orientace Lidových novin.
