Archeologové pracující v egyptské Východní poušti objevili důkazy o krutém zacházení, kterému byli vystaveni někteří horníci z doby Ptolemaiovců. Egyptské zlaté doly byly pro jeho vládce vyhledávaným zdrojem bohatství po více než 2 000 let. Těžba byla obzvláště intenzivní na začátku ptolemaiovského období (304–30 př. n. l.), kdy první ptolemaiovští faraoni potřebovali zlato k financování vojenských tažení a stavebních projektů. V této době bylo otevřeno až 40 dolů, včetně jednoho na místě Ghozza, který pochází z druhé poloviny třetího století př. n. l. Nedávné vykopávky odhalily části rozsáhlého hornického města, včetně ulic, obytných oblastí, administrativních budov, a dokonce i lázní. Několik ostrakonů – fragmentů keramiky s písmem – nalezených v Ghozza naznačuje, že někteří dělníci dostávali mzdu, ale objev učiněný jinde na místě naznačuje, že jiní ne. V budově skladu archeologové našli dvě sady pout, o kterých se domnívají, že byly připevněny kolem kotníků nešťastných horníků. To by sice uvolnilo ruce horníků k výkonu jejich práce, ale vážně by to omezilo jejich schopnost chůze. „Přítomnost pout naznačuje, že část pracovní síly nebyla svobodná,“ říká Bérangère Redon, archeolog z francouzské laboratoře HISOMA. „Ta, která jsme našli, jsou trvalá – nelze je odstranit, jakmile jsou kolem daného člověka přibita.“
Vyobrazení spoutaného muže na řecké nádobě z pátého století př. n. l.
Tato železná pouta patří k nejstarším, která byla nalezena ve Středomoří. Jejich objev zřejmě potvrzuje zprávu spisovatele Agatarchida z druhého století př. n. l., že v některých ptolemaiovských zlatých dolech pracovali váleční zajatci, trestanci a zotročení jedinci: „A ti, kteří byli takto odsouzeni – a je jich velké množství a všichni mají svázané nohy – pracují na svých úkolech nepřetržitě ve dne i po celou noc.“
Vyobrazení spoutaného muže na kylixu nalezeném v Neapoli, datovaném do let 490–480 př. n. l., průměr 195 mm (Národní muzeum starožitností, Leiden, inv. K 1894/9.15).