Čtu knížku Století Miroslava Zikmunda, mimo jiné tam je napsáno, že si při své první cestě-expedici jako poslední výkřik techniky zakoupili za 88 švýcarských franků kuličkové pero, do Československa ještě nedorazilo…tak mne to zaujalo a tady je víc-
Kuličkové pero je super věc. Dá se s ním bez problému psát ze strany na stranu, kroužit po papíře ve všech směrech, zkrátka jak je libo. Není ani potřeba řešit, zda jste pravák nebo levák. Pro rychlé psaní je to něco velice užitečného. Ani tento typ pera jsem proto vedle plnicího pera nemohl vynechat, a i pro něj vytvářím originální dřevěný kabátek. Trocha historie ale neuškodí. Bylo nebylo zrodilo se kuličkové pero…
Myšlenka na kuličkové pero se zrodila v malé redakci, kde pracoval maďarský novinář László Bíró jako editor. K tvorbě více kopií musel používat obyčejnou tužku nebo kopírovací inkoustovou tužku, které často špinily papír a lámaly se. Hlavou se mu z toho důvodu honily nápady, jak si práci zpříjemnit. Společně se svým bratrem, který se zabýval chemií, proto vymysleli nový způsob přenášení náplně na papír – kuličku, která se při doteku s papírem otáčí, odebírá náplň ze zásobníku a přenáší ji na papír. Tento nový druh psací potřeby s kuličkovým ložiskem, které umožňuje plynulou rotaci, byl revoluční a získal si velkou oblibu.
Výhodou této psací potřeby bylo především to, že psala plynule, nevytékala a vydržela dlouho psát. Zájem proto rostl. Když v roce 1938 nechal László Biro pero patentovat ke komerčnímu používání, byla to pro kuličkové pero vstupenka do celého světa. V roce 1944 koupila patent britská vláda a během čtyř let kuličková pera téměř vytlačila klasická plnicí pera z trhu. Ovšem ne na dlouho. Jelikož se vyráběly i typy kuličkových per ignorující autorská práva, byly na trhu k dostání nekvalitní kusy a cena per i obrovský zájem o ně postupně uvadal. Lidé se od roku 1948 začali vracet k plnicím perům. V roce 1954 přišel další zlom – nové a kvalitní kuličkové pero představil světu Parker Pens. Od té doby má tato psací potřeba své nezastupitelné místo mezi spisovateli. V dalších letech pak přišla ještě trochu jiná verze kuličkových per – propiska. Ta se aktivuje dvěma typy mechanismů, buď stisknutím nebo otočením. Inkoust je zde velmi hustý, až na bázi pasty. Ovšem oproti kuličkovému peru se stává, že zanechává umazané hrany dlaně. I ona si však získala mezi lidmi oblibu. A v dnešní době si můžeme vybrat, s čím chceme psát. Dostupné jsou všechny varianty. Záleží jen na nás, který styl psaní nám vyhovuje nejvíce a zda je pro nás psací potřeba nejen prostředkem k psaní, ale také odrazem našeho stylu a osobnosti.
