Návštěva Adolfa Hitlera v Paříži
Po porážce Francie a podepsání příměří 22. června 1940 Adolf Hitler, vášnivý milovník architektury a vždycky toužil po návštěvě Paříže, podnikl krátkou prohlídku města („Blitz Besuch“) v doprovodu architektů Alberta Speera a Hermanna Gieslera a Arno Brekera, svého oblíbeného sochaře, spolu s delegací vojenských důstojníků. Podle Alberta Speera (v jeho pamětech „Uvnitř Třetí říše“) a Josepha Goebbelse (v jeho deníku) se návštěva uskutečnila 3 dny po vstupu příměří v platnost, 28. června. Jiné zdroje však uvádějí, že k návštěvě došlo 23. června.
Samotná prohlídka byla velmi rychlá a trvala necelé 2:30, začala brzy ráno v 6 hodin. Delegace přiletěla letadlem na letiště Le Bourget (asi 12 km severovýchodně od vjezdu do Paříže), poté přistála s několika auty a vjela do města přes Porte de la Villette. Ulice byly téměř prázdné, protože asi 2/3 Pařížanů uprchly z města na venkov během exodu v roce 1940, protože se obávaly masivního bombardování, které proběhlo při invazi německých vojsk do Francie.
Na Esplanade du Trocadéro, rozlehlém prostranství před Eiffelovou věží, hned na druhé straně řeky Seiny, skupina obdivovala výhled na věž a bylo pořízeno několik známých fotografií jako propagandistický materiál Hitlerova vítězství nad Francií a západní Evropou.
Poté auta jela k Eiffelově věži a podél Champ de Mars k École Militaire (vojenské akademii) a soše maršála Joffra.
Během Hitlerovy invaze do Francie v roce 1940 byly Francouzi přerušeny všechny kabely výtahů Eiffelovy věže, ale po invazi vojáci vylezli na vrchol a vyvěsili zde vlajku s hákovým křížem. Hitler se taky neunavil a vyšel pěšky na vrchol Eiffelovky
Po návštěvě trvající 2 hodiny a 15 minut konvoj opustil město a zamířil zpět na letiště Bourget, odkud se Hitler vrátil do svého velitelství Wolfsschlucht. Do Paříže už nikdy nevstoupil.
Zdá se, že tato pařížská prohlídka inspirovala Hitlera k obnovení výstavby Germanie v Berlíně, masivního architektonického projektu, který měl nahradit Berlín gigantickými vojenskými, administrativními a politickými budovami a vytvořit největší město na světě, jehož výstavba byla zastavena s vypuknutím války.
Albert Speer vzpomíná: „Téhož večera mě znovu přijal v malé místnosti v selském domě. Seděl sám u stolu. Bez dalších okolků prohlásil: ‚Vypište mým jménem dekret, kterým by se nařídilo úplné obnovení prací na berlínských budovách. Nebyla Paříž krásná? Ale Berlín musí být mnohem krásnější. V minulosti jsem často přemýšlel, zda nebudeme muset Paříž zničit,‘ pokračoval s velkým klidem, jako by mluvil o té nejpřirozenější věci na světě. ‚Ale až skončíme v Berlíně, Paříž bude jen stínem. Tak proč bychom ji měli ničit?‘“ S tím jsem byl propuštěn.“