John Eisenhower, syn vrchního velitele spojeneckých sil Dwighta D. Eisenhowera, pracoval jako pobočník svého otce v době invaze v Normandii. Vzpomíná:
Bylo to 20. června 1944, dva týdny po vylodění spojenců v Normandii, 6. června. Za jeho oknem zuřila nad Velkou Británií a Lamanšským průlivem nejhorší bouře za posledních padesát let, bouře tak prudká, že by mohla zničit anglo-americký OVERLORD předmostí na pobřeží Normandie. Plody let příprav byly toho dne ve větším nebezpečí než v ten lépe zapamatovatelný den D.
V Churchillově kanceláři byl na krátkou návštěvu můj otec, generál Dwight D. Eisenhower, se mnou jako pobočníkem. Táta a já jsme den předtím plánovali navštívit pláž OMAHA v Normandii. Nyní jsme se ocitli opuštěni v tátově „Telegraph Cottage“ jižně od Londýna, neschopní podniknout jakoukoli akci. Táta, frustrovaný svou vynucenou izolací, se rozhodl odjet do Londýna za premiérem Winstonem Churchillem.
Po minimálních pozdravech jsme se všichni tři posadili k velkému stolu v Churchillově kanceláři a řešili jen Churchillovo znepokojení nad situací. Nahrbil se na židli a zíral na podlahu. „Nemá právo,“ zavrčel, „poskytnout nám takové počasí!“ Byl si tak jistý správností věci Spojenců, že vzal tuto bouři jako osobní urážku ze strany Všemohoucího vůči sobě.
