Když se rozpoutala 1. světová válka, Ema Destinnová byla na vrcholu kariéry. Zvali ji do nejvěhlasnějších koncertních sálů v Evropě i Americe, vystupovala s operními hvězdami své doby, včetně té největší – Enrica Carusa. Silné vlastenecké cítění i možnost bez zásadního podezření cestovat z jednoho kontinentu na druhý, z ní ale zároveň udělaly ideální spojku domácího odboje.
Rekonstruovat Eminu kurýrní činnost ale není jednoduché. Ze skromnosti o ní totiž ani zpětně téměř nemluvila: Každý pomáhal, každý bojoval – nemá význam o tom mluvit. Bylo to stejné, jako pomáhat matce, otci, dítěti – což je vlast něco jiného, menšího?
Ovšem právě tím, že si Ema detaily své spolupráce s Maffií nechala až do smrti pro sebe, nesmírně rozjitřila fantazie jiných. Vypráví se, že zprávy psala neviditelným inkoustem na hedvábí šatů nebo že zašifrované vzkazy ukrývaly rostlinné ornamenty jejích kostýmů. Jako nejpravděpodobnější se ale zdá, že se je prostě naučila nazpaměť. Ostatně stejně jako řada jiných poslů.
Kolik kurýrních cest Ema podnikla, není přesně známo. Bližší informace máme o dvou.
