„Takže ten bastard je mrtvý? Škoda, že jsme ho nezajali živého!“ byla údajně Stalinova reakce na to, že se doslechl o Hitlerově konci. Typicky chtěl absolutní důkaz o skonu svého rivala – fyzický důkaz. Stalin tedy nařídil prvkům elitní sovětské vyšetřovací jednotky známé jako SMERŠ, aby přinesly hmatatelné ověření Hitlerovy smrti.
2. května pracovníci SMERŠ uzavřeli zahradu kancléřství a oblast bunkru a zahájili systematické prohledávání areálu. Po třech dnech ruský důstojník vykopal něco, co vypadalo jako těla dvou psů, poté ostatky Hitlera a Evy Braunové. Těla byla bohužel spálena, aby byla vizuálně identifikována, byla přemístěna na tajné místo, kde byla Hitlerovi odstraněna čelist, její výrazná hlavní zubařská práce, která byla možným prostředkem identifikace.
Jednotka SMERŠ s čelistí v ruce vystopovala Hitlerovu zubařskou ordinaci, aby zjistila, že samotný zubař úspěšně uprchl na západ. Zadrželi asistentku zubaře Käthe Hausermanovou, která popsala Hitlerovy zuby, výrazně špatné z Führerovy lásky k dortům a sladkostem, a vyrobila Führerovy zubní rentgeny. Jejím trestem za poskytování zubních prací pro nacistický režim bylo 10 let v sovětských pracovních táborech.
Stalin sice znal pravdu a akceptoval Hitlerův konec, ale nikdy to veřejně neoznámil a raději podporoval různé fámy o Hitlerově útěku do Argentiny, Španělska nebo jinam ve světě. Někteří věří, že použil tuto strategii k podpoře své vlastní politické agendy udržování napětí mezi ostatními světovými mocnostmi.
