Areál Dolního (Konečných či Žilkova) mlýna tvořila čtveřice samostatných budov. Obytné přízemní stavení, jehož torzo se nachází u příjezdové cesty, bylo postaveno z nepálených cihel. Pilířová stodola uzavírá dvůr k silnici a patrová budova samotného mlýna pochází z roku 1808. Vedle mlýna stojí ještě budova pily. Budova mlýna má třítraktovou dispozici s původní mlýnicí uprostřed, vpředu šalanda a dvě klenuté místnosti, v zadní části novodobější chlév. Světnice v přízemí má trámový záklopový strop z překládaných prken, rohový pokojík má plackovou klenbu a vedlejší prostor bývalá kuchyně má klenbu valenou. V patře dispozice kopírující spodní obytný. Velký pokoj má strop s fabiony a středovým štukovým zrcadlem, menší komory po straně mají plackové klenby. Prostor mlýnice je nad chlévem propojen a otevřen. Celková podoba mlýna je pozdně barokní. Střecha byla počátkem 20.století upravena a excentricky umístěná štít ubourán. Třetina mlýna je podsklena dvouprostorovým kamenným valeným klenutým sklepem. Většina konstrukcí je cihlová, starší části jsou kamenné. Kromě štukového dekoru štítu se na fasádě dochovaly sluneční hodiny. V interiérech pak v přízemí jsou dochovány kromě mlýnské hranice na vyřezávaných sloupech dveře mezi místnostmi z počátku 20.stol. a v patře výplňové dveře s empírovými řezbami. V rohovém pokoji v patře je dochován dřevěný trezor ve zdi. Ze zařízení se nic nedochovalo, kromě poloviny palečnicového kola na zbytku vnitřní části hřídele. Ze zařízení pily se nedochovalo nic. Voda k mlýnu byla ze dvou zdrojů. Z potoka Bělá a potoka Nectavy. Na Nectavě byl rybník, náležející přímo k mlýnu a na Bělém rybníku obsluhovaný přednostně pro Horní zaniklý mlýn a následně byla voda přepouštěna k Dolnímu mlýnu do regulační malé nádrže nad mlýnem.
Tak tohle sepsal a plány poskytl Jaromír Lenoch, za což mu děkuji. I tak se dá, ale bauforšer na místě nebo archeolog je nenahraditelný…
Majitel mlýn v rámci možností dokumentuje, protože ho opravuje a fotky mi posílá…
