Mnozí z vás se jezdí na pobřeží Jaderského moře, do zemí bývalé Jugošky, rekreaovat. Naráží tam chtěje nechtěje na stopy po Benátské republice. Proč? O tom je tento příspěvek. To zní trochu nabubřele, ale z velké části je to tak. A kdo chce, bude hledat dál…
V bouřlivém období po pádu Římské říše, kdy se rozšiřovaly oblasti v Evropě vyloučené měnovou ekonomikou, se nově založená Benátská republika chlubila svým námořním a obchodním posláním na východ, projevovala náklonnost k byzantskému světu a případné spřízněnosti s jakýkoli jiný politický subjekt ve východním Středomoří.
Benátská republika zažila svůj zlatý věk a vytvořila hlavní struktury svého obchodu s východními břehy Středozemního moře od roku 1000 až do konce třináctého století, v období, kdy byla evropská civilizace konečně připravena získat technologické znalosti z Dálného východu.
Migrace technologií skutečně hrála a jaksi stále hraje důležitou roli v hospodářském rozvoji a jistě není náhoda, že v laguně Chioggia byly objeveny archeologické pozůstatky jednoho z nejstarších kol na italském poloostrově, přílivového mlýna.
Francouzský historik Maurice Aymard uvádí, že Jaderské moře mohlo být kontrolováno od jeho severozápadního výběžku až po jeho jihovýchodní ústí. Jeho výklad potvrzují benátští stratégové, kteří zakládají kolonie spíše na východním než západním břehu moře, v dlouhém řetězci táhnoucím se od Istrie po jižní Albánii, občas přerušovaném osmanskými državami. Tento strategický koncern pracoval v tandemu s ekonomickým zájmem o své regionální zdroje: solnice a sádky. První s cílem rozvoje mezinárodního obchodu, druhé určené pro regionální prodej a spotřebu.
