Přečetl jsem si následující a vzpomněl si na vousatý vtip.
Cestující jedou ruským vlakem po Sibiři, ten se naráz zastaví a zůstane stát. když to trvá už třetí den, odchytí štíplíska. Co se děje ptají se. Izměnajem lokomotivu…
Když se zas odpověd opakuje již třetí den, chtějí se dozvědět víc. Štíplístek na to, izměnájem lokomotivu za vodku…
Tolik volná parafráze v mém podání.
Z osobních zkušeností vím, že stačí vyjet do první vesnice jen pár kilometrů za Moskvu a člověk se ocitne v jiném světě, jako v Čechách před mnoha desítkami let. Prašné cesty, rozpadající se chatrče bez vodovodu, koupelny, splachovacího záchodu a kanalizace, neudržovaná veřejná prostranství. V nich lidé bez perspektivy, kteří nežijí, ale přežívají. Často jsou opilí už od brzkého rána. V jedné takové chmurné vsi jsem potkal odevzdaného mužika. Chtěl se stát mým kamarádem, tak jsem přikývl, že tedy ano. On na to, že když jsme teď přátelé, tak chce dárek, a řekl si o mé hodinky. Nedal jsem mu je, sice jsem zřejmě porušil nějaké jejich zvyky, ale on by je stejně akorát vyměnil za vodku.