Tak jsem zjistil, že nevím, jak ten pán vypadal a také určitě prospěje zopakovat si o něm základní údaje. Mně tedy ano…
Chharles Pierre Baudelaire [šárl bodlér] (9. dubna 1821 Paříž – 31. srpna 1867 Paříž) byl francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků. Jeho básnické dílo mělo zásadní vliv na rozvoj moderní poezie a inspirovalo mnoho dalších básníků (např. Mallarmé, Verlaine). Byl také uznávaným literárním a uměleckým kritikem.
Ne že by byl Baudelaire objevitelem tohoto principu vzájemných vnitřních souvztažnosti smyslových zážitků a poznání, který si snad můžeme zjednodušit na zjištění, že lze například „slyšet barvy“ či „vidět zvuky“. Vědomí o těchto korespondencích, psychologicky řečeno synestesiích, najdeme například již u anglického barokního básníka Johna Donna, později třeba u Balzaka i Nervala, německý romantik E. T. A. Hofmann snil o klavíru barev, klavíru vůní.
Ale teprve Baudelaire zdůslednil a prohloubil význam těchto korespondencí. Ty u něj nezůstávají jen zkušeností ryze smyslovou, ale vytvářejí jakýsi průchodný koridor, jímž se celý vesmír lidského nitra propojuje v tajemné jednotě s kosmem přírodním. To on rozšířil toto vzájemné propojování smyslových zážitků, které se navzájem stupňují a násobí ve svém účinku, i na oblasti duchovní, a radikálně tak zmnožil pole lidského vnímání o překvapivě nové zóny.
