To jsou tedy trochu paradoxy…
Setkání na Borůvkové hoře v Rychlebských horách 15. srpna 1987 bylo první první schůzkou československých a polských disidentů po více než devíti letech a zahájilo intenzivní výměnu informací.
Na setkání vzpomínal olomoucký disident Rudolf Bereza, který na něj dorazil se svým kolegou Tomášem Hradilkem autem na nádraží v Javorníku. Tady už čekali Václav Havel, Petr Uhl, Anna Šabatová, Jiří Dienstbier, Rudolf Battěk a další přátelé, aby se společně vydali vzhůru na Borůvkovou horu.
„Bál jsem se pronásledování příslušníky Veřejné bezpečnosti, a tak jsem si nevzal ani bundu, protože byla barevná, ani nic na pití, aby to necinkalo,“ vypráví Rudolf Bereza.
Při předávání jedné zásilky 12. června 1988 byli Jáchym Topol a Ivan Lamper zatčeni polskými pohraničníky a převezeni do vězení v pohraničním městečku Szklarska Poręba. Tam paradoxně při výslechu Jáchym Topol pochopil, že v Polsku už se komunistický režim hroutí:
„Ve výslechový místnosti běžela polská barevná televize. A já jsem byl šokovanej, protože byla úplně západní. Jela tam jedna reklama za druhou a po nich nějaká stávka, na který mluvil Lech Wałęsa. Byl jsem úplně nadšenej, protože jsem v tý vyšetřovací místnosti v televizi viděl něco, co v Čechách v tu dobu nebylo možný.“
