V tom příběhu je řečeno vše…
(Исаак Эммануилович Бабель, 1. července jul./ 13. července 1894greg., Oděsa – 27. ledna 1940, věznice Butyrka, Moskva) byl ruský spisovatel a dramatik. Spolupracoval s novinami a filmem a napsal řadu scénářů.
Pocházel z rodiny malého židovského obchodníka. Krátce po narození se rodina přestěhovala do Mykolajiva. Začátek 20. století byl dobou nepokojů ve společnosti a masového odchodu Židů z Ruské říše. Sám Babel přežil pogrom v roce 1905 (ukryla ho křesťanská rodina). Avšak jeho dědeček Šojl byl jedním z 300 zavražděných Židů.
V zimě roku 1905 se Babel vrátil do Oděsy a navštěvoval Oděskou obchodní školu Nikolaje I., kterou absolvoval v roce 1911. Aby byl přijat do přípravné třídy, musel přesáhnout kvótu na židovské studenty. Avšak nehledě na výborné známky, které ho opravňovaly ke studiu, místo v akademii získal jiný chlapec, jehož rodiče podplatili vedení školy. Za rok, kdy se Babel učil doma, prošel program dvou tříd akademie. Učitel francouzštiny a literatury u něj vyvolal zájem o knihy Gustava Flauberta a Guy de Maupassanta. Kromě tradičních disciplín studoval talmud a zabýval se hudbou.
Po neúspěšné snaze o přijetí na oděskou univerzitu začal navštěvovat kyjevskou vysokou školu. Zde se také seznámil se svou budoucí ženou Jevgenií Gronfejnovou.
Plynně hovořil jidiš, rusky a francouzsky. Svá první díla psal Babel francouzsky, ale tato se nezachovala. První povídky v ruštině Babel publikoval v časopise „Letopis“ (Летопись). Poté, na radu Maxima Gorkého, „šel mezi lid“ a vystřídal několik profesí.
V prosinci roku 1917 začal pracovat ve „zvláštní komisi“, čemuž se jeho známí dlouho podivovali. V roce 1920 byl bojovníkem a politickým pracovníkem 1. jízdní armády maršála Buďonného. V roce 1924 v časopisech „Ljef“ (Леф) a „Rudá novina“ (Красная новь) publikoval řadu svých povídek, které později vytvořily cykly „Rudá jízda“ a „Oděské povídky“.
V „Oděských povídkách“ Babel líčí život židovských zločinců na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. V roce 1928 Babel uveřejnil divadelní hru „Západ Slunce“, v roce 1935 hru „Marija“.
Dne 15. května 1939 byl v rámci stalinských čistek zatčen na své dače, obviněn ze špionáže pro Západ a uvězněn v moskevské věznici Lubjanka. Po mučení během výslechů přiznal, že je členem trockistické skupiny. Po zmanipulovaném procesu byl zastřelen. V roce 1954 byl rehabilitován. Od roku 1957 mohla znovu vycházet jeho díla.
Pro jeho tvorbu je charakteristická jistá nesourodost, postrádá jednotící prvek a princip. Babel se totiž snažil zprostředkovat autentický materiál, do kterého nechtěl kompozičně zasahovat. Jeho hrdinové jsou pravdiví, reální.
