Nejde zrovna o nejobvyklejší oblečení, v jakém spatříte obyvatele Londýna, centra světového finančnictví. Nicméně když jsem potkal Laru Maiklemovou, měla na sobě montérky, gumáky, chrániče kolen a chirurgické rukavice. Sešli jsme se před barem trefně pojmenovaným The Banker („bank“ znamená nejen „banka“, nýbrž i „říční břeh“), ovšem ne proto, abychom si dali drink.
Po nedalekých schodech se totiž dá sestoupit z uspěchaného a pandemií zdecimovaného 21. století do hlubin minulosti, na nábřeží Temže: Na tajemné a prchavé místo, které denně mizí a zase vystupuje nad hladinu šedivě mléčné řeky, kolísající v závislosti na mocném přílivu a odlivu. Neutuchající koloběh přitom vyplavuje na povrch objekty, jež dosud spočívaly zakonzervované v bahně. A pro ty, kteří vědí, kde hledat, představuje 150 kilometrů dlouhý úsek „největší britskou archeologickou oblastí“.
