Edith Franková – dříve Holländer – byla dcerou zámožného německého obchodníka. V roce 1925 se provdala za Ottu Franka a narodily se jim dvě děti: Margot v roce 1926 a Anne v roce 1929. Franková, typická žena v domácnosti té doby, vedla domácnost a vychovávala své dvě děti tak pilně, jak jen mohla, a to i přes otřesy v rodině.
Rodina Frankových byla po příjezdu do Osvětimi oddělena, ale dcery a jejich matka spolu vydržely několik měsíců. Edith a Margot byl nakonec nabídnut transport do pracovního tábora ve východním Prusku, méně drsném prostředí než Osvětim – ale Anne, protože se u ní již vyvinul svrab, nikoli. Frankovi se rozhodli Annu neopustit a zůstali v Osvětimi.
Když se Sověti chystali obsadit Polsko, nacisté zahájili proces vyprazdňování Osvětimi a poslali tak velké transporty do jiných táborů. Koncem října 1944 byly Anne a její sestra vybrány na vlak do Bergen-Belsenu. Edith, která už začala chátrat, nebyla považována za dostatečně zdravou, aby mohla cestovat. Očití svědci pozorovali, že Edith začala dávat jídlo svým dcerám a byla celkově slabá…
Poté, co byla Edith odloučena od svých dětí a uvěřila, že její manžel zahynul, byla zdrcena tímto traumatem a vážností své situace a začala ztrácet kontrolu nad svým duševním a fyzickým zdravím. Počátkem roku 1945 byla přijata na ošetřovnu Auschwitz-Birkenau s horečkou a 6. ledna tam zahynula. Bylo to pouhé tři týdny před osvobozením tábora…
