Gregor Mendel byl augustiniánský mnich, ale také se zabýval vědeckými záležitostmi. Na konci 50. a 60. let 19. století využíval zahradu svého kláštera k provádění experimentů, které vytvořily hybridní hrách.
Mendelovy výsledky tvořily základ genetiky. Jeho zákony dědičnosti ukázaly, že dominantní a recesivní vlastnosti mohou být přeneseny na potomky.
Rodák ze Slezska (součást dnešní České republiky) Mendel představil své dílo v roce 1865, ale nezaznamenalo žádný rozruch. Místo toho vědci nedocenili, jak revoluční byly jeho výsledky, a z velké části ho zavrhli.
Trvalo dalších několik desetiletí, než se naplno projevil dopad Mendelova výzkumu. V roce 1900 vědci – nyní vyzbrojeni porozuměním buňkám a chromozomům – vrhli nové světlo na jeho práci.
Toto uznání přišlo příliš pozdě pro Mendela, který zemřel v roce 1884.
