Stávala zde již na počátku 19. století, ve druhé polovině 20. století už však nebyla využívána a chátrala. Po dlouhé, snad padesátileté odmlce se v ní opětovně začalo sušit na podzim roku 1998, kdy ji členové místní ZO ČSOP Hostětín zrekonstruovali.
Během sušící sezóny se zde každý rok usuší přibližně 3 tuny ovoce.
Řadí se mezi bezdýmové sušírny s posuvnými lískami. Skládá se ze tří prostorů sdružených do podélného půdorysu délky 7 m a šířky 3 m. Základ sušírny tvoří roubená konstrukce z bukového a dubového dřeva.
Lísky („lésy“) leží na párech podélně založených bidel – „vozin“. Velikost a počet lísek se místně odlišuje, jejich velikost je 80 cm × 200–230 cm. Uspořádání lísek v Chmelově sušírně je typické pro jihovýchodní Moravu, „lésy“ jsou seřazeny do 3 svislých řad, přičemž prostřední řada nad pecí má menší počet „lés“. Rám lísek je sčepován z podélných a čelných desek a příčních latěk a žeber. Dno je vypleteno z vrbových prutů. Ve Chmelově sušírně je 12 lísek o celkové ploše 18 m2. Na jeden násyp sušírna pojme více než 300 kg čerstvého ovoce.
Výtah – prostor, kde se vytahují „lésy“ ze zápeče (viz dále) a kde se ovoce přebírá. U některých sušíren je výtah uzavřený obvodovou stěnou.Zápeč – uzavřená sušicí komora krytá deštěným stropem, který je zesílen položenou vrstvou nepálených cihel. Obvodové stěny jsou zevnitř omazány blátem. Dveře od výtahu umožňují vstup do zápeče, používají se při opravách pece apod.
Síňka – slouží pro přikládání do pece. Od zápeče je oddělena stěnou z nepálených cihel.
Pec – je postavena z cihel (v minulosti z nepálené hlíny, později se používaly i cihly šamotové). Kouř z pece unikal postraními kanálky do komína. K odvětrávání kouře ze síťky slouží mezery mezi horními trámy a dveře – u některých sušíren dokonce komín chyběl.
Střecha – je pokryta pálenou krytinou. Asi do roku 1950 byla Chmelova sušírna pokryta doškem, který byl běžnou krytinou sušíren na Slovácku či v Luhačovském Zálesí. Sušírny na Valašsku byly dříve kryty šindelem.
