Zahájení druhé světové války nizozemskou nervozitu dále posílilo. Ze skladu byl vyvezen Renault FT, aby byly s jeho pomocí prověřeny vlastnosti obranných linií a jejich prostupnost či neprostupnost obrněnými jednotkami. Tyto linie spoléhaly především na specifické vlastnosti nizozemského terénu, poldery, vlhkost, měkkou půdu, rašeliniště. V jihovýchodním regionu De Peel proběhly zkoušky, a k údivu a zděšení přítomných stařičký tank tam, kde ve 20. letech neuspěl, nyní projel. Terén byl na mnoha místech za poslední desetiletí dále vysoušen a upravován, a přírodní překážky zřetelně nadále nepostačovaly. Ve velkém spěchu byly obranné linie v důsledku doplňovány protitankovými příkopy, bunkry a pokládáním minových polí.
Následující test v bažinaté oblasti u města Amersfoort, v nejhorším množném terénu pro pohyb vozidel, následně skončil „úspěchem“, přes 20 let starý tank se utopil v bahně. Pro veřejnost byl zinscenovám podobný pokus. Cílem bylo uklidnit obyvatele a prokázat, že na rozdíl od Polska v Nizozemsku by si německé tanky vylámaly zuby. Řidič tanku po válce přiznal, že měl rozkaz udělat pro neúspěch vozidla vše. Veřejnost armáda klamat mohla – sama ovšem už růžové brýle dávno odložila.
Jedinou skutečnou nadějí bylo, že Hitler Nizozemsko nenapadne. Na nákup vlastních tanků bylo samozřejmě pozdě – efektivní tankové vojsko nelze bez zkušeností vybudovat v řádu měsíců; a vybudovat účinné obranné linie všude tam, kde by musely stát potenciálně útočícím Němcům v cestě, také nebylo možné. Německý útok byl zahájen 10. května. O čtyři dny později Nizozemci kapitulovali. Poučení je zřejmé: začneme-li se na válku připravovat až ve chvíli, kdy bezprostředně hrozí, nemůžeme uspět. Podceňováním rozvoje ozbrojených sil v dobách prosperity a klidu vzniká dluh, který se přihlásí o slovo v tu nejnevhodnější chvíli. A diskuse o „zastaralosti tanků“ se vedou po celé století.