Anton Ritter von Le Monnier (21. prosince 1819 Frankfurt nad Mohanem – 17. června 1873 Vídeň) byl rakouský státní úředník, který taktéž působil jako policejní ředitel ve Vídni a stal se tak prvním jmenovaným městským policejním ředitelem.
Narodil se do rodiny ředitele kanceláře Spolkového sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem a v dětství se přestěhovali do Vídně. Stipendium císaře Ferdinanda I. mu umožnilo navštěvovat klášter Löwenburg v Josefstadtu a Tereziánskou akademii.
Po dokončení studií nastoupil dne 17. května 1843 do rakouské státní služby, kde v letech 1845 až 1848 pracoval na různých policejních stanicích ve Vídni (od roku 1845 jako úředník na policejním okresním ředitelství ve Wiedenu, od roku 1847 jako soudní kancléř v policejní soudní kanceláři). V letech 1848–1849 zastával funkci ředitele Centrální komise vrchního velitelství armády v Uhrách.
V roce 1851 přesídlil jako vrchní komisař do Salcburku, kde se stal nejprve vedoucím nového salcburského komisařství a v roce 1853 policejním ředitelem. Dne 23. července 1860 byl u příležitosti svého přesunu do Brna, kde se stal rovněž policejním ředitelem, jmenován čestným občanem Salcburku. V témže roce byl jmenován dvorním radou.
V roce 1869 byl povýšen do šlechtického stavu.
Do Vídně se vrátil v roce 1869 na příkaz ministra Karla Giskry, který jej znal jako bývalého brněnského starostu, aby se ujal funkce zástupce policejního ředitele a po odchodu Josefa Strobacha Rittera von Kleisberg do důchodu v roce 1870 funkce policejního ředitele. V témže roce byl také jmenován ministerským radou. Na základě nejvyššího nařízení císaře Františka Josefa I. ze 7. června 1873 se stal prvním městským policejním ředitelem, kterému bylo uděleno povolení používat titul „prezident vídeňského policejního ředitelství“. Protože však toto povolení nabylo platnosti až 1. července téhož roku, nemohl již zesnulý tento titul oficiálně používat. Soudobý tisk, který informoval o jeho úmrtí, jej však nadále označoval jako „policejního ředitele“. Příčinou úmrtí byl údajně zápal plic, kterým se nakazil při vyprovázení ruského cara Alexandra II. z Vídně na nádraží v Penzingu.
Jeho tělo bylo uloženo na hřbitov Hundsturm v prvním vídeňském obvodu ve čtvrtek dne 19. června 1873 po pohřební mši v kostele sv. Petra. Po uzavření hřbitova byly ostatky přeneseny na vídeňský ústřední hřbitov, kde byl znovu pochován s právem užívat hrob po dobu existence hřbitova.
