Tak nás to přece učili ve škole…
Sovětská společnost – a Stalin sám – považovali vězně Gulagu, bez ohledu na původ nebo nedostatek viny, za kolečka ve velkém stroji socialistického pokroku směrem ke komunismu. Byli známí jako „zekové“, což je ruský slangový výraz pro vězně, byli považováni za bezcenné, a tak se s nimi také zacházelo.
Zatímco byli internováni, vězni dostávali dávky, které zahrnovaly základní oblečení, příležitostné jídelní náčiní a mizivé množství jídla s nízkým obsahem bílkovin…To, v kombinaci s dlouhými hodinami práce, způsobilo, že vězni byli jak sužováni hladověním, tak pracovali k smrti nemocní a vystaveni rozmarům klimatu…
O jídlo propukaly boje a z některých vězňů se stali hromadiči základních věcí. S tabákem, jídlem, šicími jehlami, a dokonce i botami a svetry se obchodovalo v rámci přísné a smrtící trestané hierarchie vězňů. Kupovala se ochrana, docházelo k hazardu, platily se dluhy a vězni si navzájem brali životy kvůli prostým drobnostem. V rámci správy tábora bylo jídlo používáno jako pobídka k tvrdší práci a jako zbraň.
